Dudek: Zahrát si v reprezentaci je snem každého hráče

Svou první reprezentační zkušenost si v minulém týdnu odbyl krajní obránce Jakub Dudek, který se objevil v nominaci českého Future národního týmu do 17 let. Ten se představil ve dvou zápasech proti Belgii.

Jakube, jaké jsou tedy pocity z prvního reprezentačního zápasu, který jste odehrál?

Ten pocit je samozřejmě velký a moc dobrý, protože zahrát si v reprezentaci je určitě snem každého fotbalisty. A já jsem za tu šanci moc rád. Teď už to záleží jen na mně, budu se určitě snažit, aby to jednou mělo i pokračování.

Ta cesta do seniorské reprezentace je ale ještě daleká…

Víte, já jsem zatím ani nepřemýšlel, že bych se tam jednou mohl dostat. A najednou to z ničeho nic přišlo. Ale je mi jasné, že je to jen určitá zkušenost, zahrát si jednou za národní áčko, tak to máte pravdu, tam je cesta ještě hodně daleká.

Co taková nominace s mladým fotbalistou udělá? Je to pro vás více zavazující, motivující?

Vím, že musím nadále na sobě tvrdě makat, stejně jako tomu bylo dříve.

Vy jste nastoupil do utkání s Belgií, jaké jsou tedy bezprostřední dojmy z utkání?

Belgičané v úvodu zápasu kombinovali spíš od vlastní brány a tak nám trenéři říkali, abychom hru vysunuli výše a snažili se soupeře presovat. To se nám ale zpočátku vůbec nedařilo, jelikož Belgie byla v té kombinaci na velmi vysoké úrovni. Měli tam odskoky ze středu hřiště, nám moc ty posuny nešly. Když jsme ale získali míč, dokázali jsme po stranách být i nebezpeční.

Měli jste před utkáním vůbec čas na nějaké sehrání?

Byl pouze jeden předzápasový trénink, kde jsme hráli spíše bagové hry. Taková seznamovačka. Na hřišti ale bylo poznat, že se moc všichni neznáme. Bylo to takové „hej, tady“, nebo jsme po sobě řvali číslem. V tom byla určitě pro nás nevýhoda.

Byl to tedy první reprezentační sraz…s kým jste se tam skamarádil tedy?

Když jsme dojeli na hotel, tak nám trenéři řekli, abychom vytvořili dvojice. Jelikož jsem tam byl z okolí sám, zkusil jsem oslovit prvního hráče, který byl na tom podobně. Na pokoji jsem tak byl s klukem z Příbrami.

Vy jste s Belgií sehráli dvě utkání. V tom prvním jste hrál na pravé straně obrany celý zápas, ale do druhého střetnutí už vás trenéři šetřili. Co se tedy stalo?

Po prvním zápase jsem byl za trenérem, kterému jsem řekl, že mě trochu tahá zadní stehenní sval. Moc jsem tomu ale nepřikládal, bral jsem to tak nějak normálně. Trenéři mě ale poslali za doktorem, který mi potvrdil, že sval je natažený. Nechtěli tak riskovat, že by se mi sval natrhnul či podobně, abych pak neměl delší pauzu.

Jakou reakci na vaší nominaci měli vaši nejbližší?

Mamka tomu zprvu vůbec ani nechtěla uvěřit, dokonce mě samotného nechtěla do Prahy na sraz pustit. I tátu ta zpráva velmi potěšila, hodně mě v tom podporoval.

Byli se na vás osobně podívat?

To ne, museli být v práci.

Fotografie převzaty z: www.facr.cz, www.mfkfm.cz a z archivu Jakuba Dudka

TOPlist