Kubala si angažmá v Udine pochvaluje

Má teprve 17 let, ale už si plní své dětské sny. Odchovanec frýdecko-místecké kopané, Jan Kubala, se v rozhovoru rozvyprávěl, jak je to s jeho italským angažmá.

Zatímco v Čechách fotbalové soutěže mají zimní přestávku a fotbalisté se teprve na jarní odvetnou část chystají, v Itálii se fotbal hraje pořád. „My hráli dokonce i na Vánoce. Po utkání jsem rychle sedl do auta a kolem páté odpoledne jsem už byl doma,“ vybavuje si prosincové peripetie Jan Kubala. Ten si kvůli školním povinnostem znovu na chvíli odskočil domů a my jsme toho využili ke krátkému rozhovoru.

Honzo, jak se ti v italském Udine daří?

Musím říct, že ty začátky tam byly trochu těžší, ale postupem času jsem se tam se vším vypořádal a teď bych řekl, že už je to lepší. Co mě ale stále ještě trochu trápí, tak je jazyk.

Dá se tedy říct, že jsi v Itálii již aklimatizovaný?

Myslím si, že ano.

Co bylo podle tebe vůbec nejtěžší?

Pro mě určitě nejtěžší bylo naučit se jazyk. Italové jsou takoví, že se s vámi třeba anglicky moc bavit nechtějí. Na svou italštinu jsou náležitě hrdí.

Pro tebe to může být naopak velkou motivací se v jejich jazyku zlepšovat a zdokonalovat… 

Asi ano, ono vám ani nic jiného nezbývá.

Učíš se jazyk sám, nebo máte v Udine nějakého lektora cizích jazyků?

Všichni cizinci, co jsou v klubu, tak mají na stadionu dvakrát v týdnu hodiny italštiny.

Jak vidíš italský a český fotbal? V čem spatřuješ největší rozdíl?

Podle mě je největší rozdíl určitě v taktice. Té se na trénincích hodně věnujeme.

Znamená to tedy, že Italové moc zimní dril neznají? Žádný sníh, lyže, nezáživné běhání?

Přesně tak, to tam neznají. Opravdu se věnují pouze taktice.

Jak to máš se stravou? Itálie, to jsou přeci makaróny, špagety a podobně…

Na jídlo máme většinou těstoviny a zeleninové saláty. Co se týče masa, tak ta se podávají v malých porcích. Já si ale nestěžuji, tohle jídlo mi vyhovuje a chutná.

Při pohledu na mapu Itálie lze vyčíst, že Udine leží blízko slovinských hranic. Měl jsi v rámci volna už ale možnost poznat i jiná města v okolí?

Když byli za mnou rodiče, tak jsme si společně vyjeli do Benátek. Ty jsou od nás něco málo kolem sto kilometrů. Chystali jsme se ještě navštívit Řím, z toho bohužel nakonec ale sešlo.

Pojďme na chvíli k fotbalu. Za jakou věkovou kategorii v Itálii vlastně kopeš?

Hraji za místní devatenáctku, v soutěži které se říká Primavera. V Itálii mají věkové kategorie jen U17 a U19, pak už je jen mužský tým.

Jak vidíš své šance v české mládežnické reprezentaci? Ve výběru sedmnáctiletých sis zahrál ve dvojzápase s Černou Horou a také na prestižním turnaji La Manga ve Španělsku. Za osmnáctku jsi loni v říjnu nastoupil v přípravném duelu s Itálií…

Pokud se mi bude fotbalově dařit a budu také zdravý, tak bych v reprezentačních výběrech hrál určitě rád.

V nedávno vydané anketě deníku Sport Top 50 nejtalentovanějších mládežnických fotbalistů v České republice jsi skončil na pěkném 34. místě…

Já si myslím, že takový úspěch musí potěšit každého mladého fotbalistu. Pro mě osobně to je naopak motivace, aby to příště bylo ještě o nějaký ten stupínek lepší.

V té anketě jsi nebyl jediným hráčem z frýdecko-místecké líhně. Objevili se tam další tři tví spoluhráči. Asi jste byli opravdu velmi silný ročník?

Byli jsme hlavně dobrá parta. Zkrátka se to nějak sešlo, nehráli jsme vůbec špatný fotbal. Snad jsme to potvrdili i našim úspěchem v Nike Premier Cupu, který jsme vyhráli.

Zkusme zapřemýšlet nad tím, co tobě osobně pomohlo nejvíce, aby sis splnil svůj dětský den a hrál fotbal v cizině?

Určitě je to trpělivost a samozřejmě musíte na sobě neustále pracovat.

Říkáš trpělivost, v čem přesně?

Že to zkrátka jednou přijde samo. Nesmíte být zklamaní prvním nezdarem. I já si na svou šanci musel počkat.

Vzpomeneš si ještě, kde jsi zástupce italského celku zaujal?

Bylo to s českým reprezentačním výběrem do 17 let ve španělské La Manze. Ten turnaj se mi tam, myslím, docela povedl. I proto znovu říkám, že vše je o té trpělivosti.

Teď jsi mi připomněl, že já svým svěřencům vždy opakuji větu „Dělej vše naplno, nikdy nevíš, kdo a kde se na tebe přijde podívat“. U tebe se tato věta zcela naplnila…

Přesně tak, s tím naprosto souhlasím, jelikož tomu bylo takto i u mě.

Je jasné, že jsi v Udine maximálně spokojen. Přesto ale v koutku svých myšlenek jsou určitě ještě další fotbalové sny a plány. Máš nějaké tedy?

Takovou mou vizí je hrát fotbal tam, kde budu šťastný. A to já teď jsem. Je ale jasné, že každý chce dosáhnout v té své kariéře dalších cílů. I mým snem je zahrát si jednou v Champions League.

Do ciziny jsi odešel docela mladý. Nestýská se ti přeci jen po rodině a kamarádech?

V těch začátcích se mi po rodině stýskalo strašně hodně. Chyběli mi máma s tátou a sestrou. Spíš si ale na to odloučení musela více zvykat máma. Jak ale zjistila, jak je o nás v Itálii postaráno, tak ji to snad více uklidnilo.

Dávali ti vaši nějaké rady?

Určitě. Zdůrazňovali mi, že i v té cizině musím být stále trpělivý, že to nepůjde všechno hned. I s tím jazykem že to půjde pomalu. Proto jsem strašně moc rád, že mi oba v začátcích hodně pomáhali.


Poznámka:

Jména jako Jan Kubala, Tomáš Ostrák, Michal a Jan Fukalovi. To vše jsou mladí fotbalisté, kteří se fotbalovým krůčkům učili ve frýdecko-místeckém klubu. Nyní mají tito hráči před sebou obrovské výzvy. Všichni čtyři patří do silného ročníku 2000, který se před třemi lety stal překvapivým vítězem prestižního mládežnického turnaje Nike Premier Cup a zahrál si pak i evropskou kvalifikaci v dánské Kodani.

Všem tento obrovský úspěch v následné kariéře svým určitým dílem pomohl. Jan Kubala se o pár měsíců později stal hráčem ostravského Baníku, aby následně odtamtud přestoupil do italského Udinese Calcio. Tomáš Ostrák kope zase v německém 1. FC Köln, Simon Křižák přestoupil do Mladé Boleslavi a Vojtěch Hajnoš se upsal týmu 1. FC Slovácko. Zatímco Michal Fukala je již stabilním členem našeho druholigového A týmu, jeho bratr, Jan, začíná do seniorského fotbalu pomalu nahlížet.

Pro jejich mladší spoluhráče je to určitě velká motivace.

TOPlist