Filip Šponer / U17: Dařilo se především herně
Soupeři byli zkušenější, to rozhodovalo
Filipe, při vaší premiéře ve 2. frýdecko-místecké lize jste obsadili z osmi týmů šesté místo. Spokojenost či naopak?
Myslím si, že jsme chtěli být výše. Dařilo se nám především herně, výsledkově už tolik ne.
Nečekali jste, že to bude o něco lehčí? Neříkali jste si, naběhneme tam, všechny porazíme?
(s úsměvem) Čekali jsem, že to bude trochu snadnější. Ale jak jsem zmiňoval, hráli jsme dobře, jen to nebylo podpořeno výsledky. Soupeři byli zkušenější, to také rozhodovalo.
Byla znát i fyzická převaha soupeřů?
Svým dílem asi také, hlavně bylo na vše méně prostoru a času než u velkého fotbalu. Takže to byl souboj za soubojem a tam měli soupeři navrch.
Sálový fotbal, malý prostor, je to tvůj šálek kávy?
Neřekl bych, že mi to úplně vyhovuje, ale baví mě to. Je to fajn zpestření.
Evidentně ti ale jde, poněvadž si dostal i ocenění Objev roku...
Nečekal jsem to, určitě bylo více hráčů, kteří by si toto ocenění zasloužili, ať už z našeho týmu nebo těch ostatních. Ale samozřejmě mě to potěšilo.
Navíc si vstřelil šest branek a společně s Danem Jurgou ses stal nejlepším střelcem týmu, to se ti asi v normální sezóně nepoštěstí?
Jak říkáš, v normální sezóně se mi to asi nestane, vzhledem k tomu, že jsem obránce.
Tým MFK Frýdek-Místek byl složený z U18, U17 a U16. Jak fungovala komunikace, parta?
Tohle bylo absolutně v pohodě, vůbec žádný problém.
Trenéři nechávali na vás, jestli se chcete do ligy přihlásit, takže příští rok znovu?
Určitě. Je to dobré porovnání s dospělým fotbalem, byť formou sálové kopané. Kdo měl chuť, šel si zahrát.
Kdo vám ze soupeřů dělal největší problémy?
Ze zápasů, které jsem hrál, tak asi Kuna Team. Ale v podstatě byli všichni soupeři nepříjemní.
Taťka mi v mnoha věcech rádi
Pojďme komplexně k celé zimní přípravě, jak ji hodnotíš? Letní si absolvoval ještě z U16, nyní už z U17...
Myslím, že příprava se povedla. Herně jsme se dle mého prezentovali dobře. Na ligu bychom byli dobře připraveni.
Dali vám trenéři zabrat?
Docela ano. Měli jsme ale všechno s míčem, takže se i ta dřina kouše lépe.
V zimě se přesunul k U17 i Vojta Kaňák, takže se opět dalo dohromady takřka nerozlučné trio Šponer, Maléř, Kaňák...
Samozřejmě jsme rádi, jsme na sebe zvyklí, sehraní.
Sledovali jste na podzim po očku i jak si vede U19 z hlediska toho, že byste si mohli v případě jejího postupu příští rok zahrát první ligu?
Sledovali jsme to hodně. Láká nás to moc. Zahrát si první ligu proti týmům jako Sparta, Slavia by samozřejmě bylo fajn.
Není tajemstvím, že tě trénuje táta, který je asistentem trenéra u U17. Tak jak to funguje?
Jde to. (s úsměvem)
Probíráte doma fotbal, třeba u večeře?
Jo, to doma probíráme, není to o tom, že bychom se doma o fotbale nebavili. Naopak, táta mi v mnoha věcech radí.
A ty tátovi občas něco vytkneš? Třeba, tati ten dnešní trénink nic moc...
Nedávnou jsem taťkovi jednu takovou výtku řekl a moc to nedopadlo. (smích)
Co se pak dělo?
Táta mi to vysvětlil, obhájil si to.
Takže byla tichá domácnost?
Ne, to ne, normálně jsme se bavili. (s úsměvem)
