Uvíra: Poprosil jsem Bonyho a on mi bez mrknutí dres daroval

Když se po utkání se Spartou Praha obrátil Martin Uvíra směrem k útočníku Bony Wilfriedovi a požádal jej o dres, sám ještě tehdy ani netušil, jak cenný skalp získal. Z dnes již jednatřicetiletého forvarda a rodáka z Pobřeží slonoviny, je totiž uznávaný útočník, který ve své kariéře hrál například v holandském Vitesse Arnhem, ve kterém se v sezoně 2012/13 stal s 31 góly nejlepším střelcem tamní Eredivisie. Za tento střelecký počin pak získal ocenění Fotbalista roku. Wilfriedova talentu si poté všimli kluby v anglické Premier League, takže následovalo angažmá ve Swansea City, Manchester City a kratičké desetizápasové hostování ve Stoke City. Nyní Bony Wilfried hostuje v katarském fotbalovém klubu Al-Arabi.

Ale vraťme se k obránci Martinu Uvírovi. Ten ve Stovkách působil v sezoně 2008/09 a poté ještě v roce 2014. Z jeho dlouhých autů měli naši soupeři dosti nahnáno. "Je pravdou, že aut hodím docela daleko. Jde hlavně o švih, než o sílu. Také záleží na tom, jak velký máte rozběh a zda je sucho, nebo je míč mokrý," říká odchovanec opavské kopané.

Martine, když ses kouknul na zkrácené záběry z pohárového utkání s pražskou Spartou, co se ti vybavilo vůbec jako první?

Tak v první řadě krásná vzpomínka. Bylo to tehdy něco úžasného. Já měl, tuším, devatenáct let a hrál jsem před tolika fantastickými diváky. Navíc všichni tehdy fandili nám. Prostě paráda.

Tehdy se ve Stovkách tísnilo kolem deseti tisíc fanoušků. Hrál si potom před podobnou, ne-li i větší, návštěvou?

Musím se přiznat, že nehrál. Byl jsem sice na lavičce náhradníků, když jsem působil v Jablonci. Na tehdejší zápasy se Spartou nebo Slavií byly návštěvy větší, ale já do těch zápasů nezasáhl.

Tobě se po utkání podařilo získat dres od útočníka Bony Wilfrieda. Tehdy tě určitě ani v nejmenším nenapadlo, jakou bude mít nakonec tento dres cenu? Vždyť Wilfried následně hrával v anglické Premier League za Swansea, Manchester City a Stoke City….

(smích)...No, to je pravda. Já na to tehdy vůbec nemyslel. Samozřejmě, že jsem chtěl raději dres Tomáše Řepky, ale ten měl již od začátku utkání zamluvený Zmešky (útočník Valcířů Zdeněk Zmeškal, pozn. red.). Tím, že Bony hrál v útoku a já v obraně, tak jsem se jej na dres zeptal a on bez mrknutí oka souhlasil. Mě ale potěšilo ještě něco.

Povídej, co to bylo?

On si chtěl ten dres se mnou vyměnit, aby i on měl něco na památku (smích). Já se tehdy otočil směrem k naší lavičce a zeptal se, jestli můžu mu ten náš dres dát. Dostal jsem jasnou odpověď, jestli blázním, že máme jen jednu tuhle sadu (smích).

Máš ještě ve své sbírce nějaké jiné dresy?

Mám hlavně nějaké své dresy z klubů, kde jsem kdy hrával. Pak jsem získal například dres Libora Kozáka z Lazia Řím. Jsme kamarádi, tak jsem jej chtěl mít na památku. Ani u něj jsem napřed netušil, že se mu angažmá v Laziu povede a stane se tam nejlepším střelcem Evropské ligy.

Jak vůbec vzpomínáš na dobu, kterou jsi strávil ve Frýdku-Místku?

Já na Frýdek-Místek vzpomínám strašně rád. Byl jsem tam vlastně dvakrát na hostování. Co si vybavuji, tak půlroku ve třetí lize, když mi bylo devatenáct. A pak tuším o šest let později. To Valcíři kopali už ve druhé lize. Fotbal se tady vždy dělal poctivě a s láskou. Neprobíhaly tam žádné manažerské kličky ani podvody. Vše jsme řešili na podání ruky s panem Myškou. Ten vždy, co slíbil, tak splnil. Což je často dnes ve fotbale světlá výjimka. Ale já vzpomínám na všechny lidi, co jsem ve Frýdku-Místku poznal. Měli jsme tam vždy super partu, což je hrozně důležité.

S fotbalem jsi už nadobro skoncoval?

To v žádném případě (rezolutně). To asi nikdo nemůže udělat, pokud má fotbal rád a zdraví mu to dovolí. Ale pojďme postupně... Když jsem z Frýdku odcházel, měl jsem jít hrát do polské nejvyšší soutěže. Ale ať to moc neprotahuji... hlavně vlivem zranění kotníku, které jsem si přivodil v mistrovském zápase proti Ústí nad Labem, to nějak tehdy nedopadlo. Šel jsem na zdravotní testy po dvou měsících marodění a z angažmá sešlo. Vlivem toho jsem se rozhodl, že fotbal přesunu opravdu do fáze "koníčku" a začal se živit úplně něčím jiným. V současné době hraji již pátou sezonu třetí ligu za Loko Vltavín. Více se totiž s prací skloubit bohužel nedá.

Čemu se teď tedy věnuješ?

Mám s kamarády stavební firmu a za těch pár let se nám to docela slušně rozjelo.

Kdyby se v březnu běžný život celosvětově nezměnil, těšili bychom se teď na každý víkend, kdy by se hrály fotbalové soutěže. Jak na tebe vůbec působí koronavirová pandemie? Jsi optimistou, nebo nevěříš, že by se v brzké době vrátil život zpět do normálu?

Já jsem v tomhle ohledu asi přehaný optimista. Myslím si, že je to taková trošku jiná chřipka, která s létem odejde. Jediné, co dle mého COVID-19 rozděluje od klasické chřipky, je fakt, že ještě na něj není univerzální lék, který by si v případě nákazy někdo vzal a za týden byl v pořádku.

Bydlíš v Praze, najdeš si chvíli na fotbal? Jaké utkání jsi navštívil naposledy?

Ano, žiju v Praze a na fotbal samozřejmě chodím. Mám tam hodně známých a kamarádů, co hrají fotbal. Naposledy jsem byl asi na nějakém zápase Sparty, kde máme lístky k dispozici. Ale fakt si už nevybavím, s kým to hráli naposledy (smích).