Trenérka Valcířek J. Sikorová: Holkám to jde parádně!

Věděli jsme, že to bude běh na dlouhou trať

Úvodní otázka se nabízí, jak se zrodil nápad opět obnovit dívčí fotbal ve Frýdku-Místku?
Samotnou by mě to nikdy nenapadlo. (s úsměvem) Jak to vzniklo? Dnes, již o mnoho chytřejší, bych řekla, že vedení trenérů moc dobře sleduje trend a podmínky z FAČRU a v mnohých věcech je minimálně o krok napřed. Myslím, že než za mnou přišli, se jim to již déle honilo v hlavách, protože možná věděli, že to stejně jednou přijde a bude muset být. A tak mi tu nabídku trenéři předali jako vánoční dárek pár dní před Vánocemi v roce 2018. Věděla jsem, že je to neodmítnutelná a jedinečná šance, která mě udělá šťastnější, cítila jsem to v kostech. Věděla jsem, že to chci a musím toho být součástí! Bylo to jako magnet! Takovéto, když něco děláte, nedokážete nic vysvětlit, ale víte, že je to to nejlepší pro všechny včetně vás! Věděli jsme tehdy, že to bude běh na dlouhou dobu, že to nebude jednoduché. Netušili jsme, jestli vůbec bude zájem. Měli jsme vizi. Sedli jsme si, vytvořili plán a ten jsme dodržovali. Vytvořily se náborové letáky, domluvily nábory v tělocvikách a roztočilo se kolečko, které se doteď točí. A já věřím, že už se nikdy nepřestane točit. (s úsměvem)

Nápad měl velký úspěch, překvapilo vás, kolik holek se přihlásilo, a jak byl nakonec celý "projekt" kladně vnímán?
Překvapilo! Byla jsem smířená s tím, že na první trénink přijde třeba pět holek, i méně. I kdyby to tak bylo, stejně bychom pokračovali dále. Ze zkušeností z předešlých let, jsem žila v tom, že holky fotbal hrát nechtějí. A je velký problém udělat nábor a holky k fotbalu přivést. Naštěstí jsem byla naprosto šokována a vyvedena z mylné představy. (s úsměvem) Přes dvacet holek na prvním tréninku, neuvěřitelné! S každým dalším tréninkem jsem se bála, kolik jich přijde. A ony, nám časem ukázaly, jak ony, tak rodiče, že fotbal je přesně to, co je naplňuje a dělá šťastné. Tohle zjištění se nedá ani slovy popsat! Musím moc poděkovat klubu za důvěru, všem kolegům trenérům za podporu, všem holkám trenérkám za práci, rodičům za přístup a holkám za nasazení, se kterým se chtějí zlepšovat a za jejich radost a úsměvy. Nesmím zapomenout ani na tolerantní soupeře, bez nichž by to také nešlo. A že to bylo kladně vnímáno? Mě to nepřekvapuje, já fotbal miluju. Tudíž vše, co je s ním spojeno nelze jinak než kladně vnímat. (s úsměvem)

Trenérky Valcířek Eliška Klimešová, Jana Sikorová, Kateřina Huvarová a Klára Kociánová

Setkala jste si i s negativními reakcemi?
Negativní reakce.... Věřím, že nám asi mnozí nevěřili, jiní si na nás museli zvyknout, ale přímo negativní? Pokud něco takového bylo, asi to nebylo důležité, jelikož si nic takového nedokážu vybavit. (s úsměvem)

Dívčí týmy fungují už rok, jak to holkám jde?
Parádně! Loni o tomto čase se netrefily nohou do míče, dnes se perou o každý balón! Dokáží si přihrát, vystřelit, porvat se individuálně, zkusit kličku nebo de naopak týmově podržet a podpořit. Většina z těch několika desítek slečen má hlavě vynikající tréninkovou docházku, jelikož si tento sport zamilovaly a mají podporu rodičů, což je základ úspěšné kariéry. (s úsměvem) Dovolím si ještě dodat, že kluci se rodí s talentem a dispozicemi k tomuto sportu, tak nějak přirozeně ví, co dělat, když se k nim míč kutálí. U holek je to jiné, ty se musí učit vše od základů i ten cit pro míč a vše kolem. Dnes mám husí kůži, když sleduju naše slečny v zápasech, a to mluví za vše. Jsou to naše princezny bojovnice!

Holky, trenérky, rodiče jsou úžasní!

I dívčím týmům se samozřejmě nevyhnula opatření kvůli koronaviru. Jak moc vám to zkomplikovalo situaci, jak probíhá tréninkový proces v dosti nesnadných podmínkách?
Smutníme. Nám trenérkám chybí naše princezny a my chybíme jim. U holek je to jiné, jsme o to více vázány na blízkost, kontakt, a to nám nyní všem chybí. Náš trénink je často o obejmutí, pohlazení, teď to nejde. Některé plány jsme pozměnily, posunuly. Ale já věřím, že vše je, jak být má, a je to osud. (s úsměvem) Nic nám neuteče a jen krapet změníme plány. Holky makají doma, na zahradách, jak to jen jde, ale my si vše vynahradíme zase všechny spolu osobně.

Zatím jste, řekněme v nějaké přípravné fázi, kdy dáváte dohromady týmy, objíždíte turnaje, hrajete přátelská utkání. Jaké jsou další plány pro budoucnost, vstup do pravidelných soutěží atd.?
Naším cílem je hrát soutěže v každé kategorii dívek a žen. Počínaje nejmladšími, které své soutěže hrají již rok a sbírají své první zkušenosti takřka vhozením do vody. (s úsměvem) Dále pracujeme na tom, abychom naplnily týmy jak starších kategorií, tak mladších tak, ať jsme schopni do pěti let vybudovat ženský tým ze svých řad. Ženský tým je vyvrcholením naší práce a práce holek. Jelikož znám situaci v ženském fotbale, tak my ženy založíme až tehdy, že si je samy vychováme. Nehodláme žádný z okolních týmů žen a dívek nijak narušovat tím, že bychom jejich hráčky lanařily k nám, ba naopak, chceme být základnou, která vychovává skvělé a šikovné fotbalistky, o které bude v okolních klubech zájem. Naším zájmem je každé hráčce poskytnout adekvátní možnosti jejím kvalitám tak, aby se stále zdokonalovala, a ne aby přestoupila s vidinou něčeho, a nakonec seděla na lavičce. Aby se hráčka posouvala, musí hrát! A nakonec, snem každého trenéra je, aby se jeho hráč dostal do reprezentace, tak naším cílem je také, aby se některý z našich i dnešních talentů do repre promakal. A k tomu jim já osobně budu vytvářet co nejadekvátnější podmínky. (s úsměvem)

Pojem fotbalová rodina zní mnohdy jako klišé, ale když Valcířky sleduji, mám opravdu pocit, jako byste byly jedna velká rodina?
A zase mám husí kůži. (s úsměvem) Je to tak! Holky jsou úžasné, jak makají, jak se těší na tréninky, jak se na sebe zlobí, když jim něco nejde. Už se projevuje i týmová spolupráce, a to je krásné. A rodiče? K tomu by mi nestačil celý list, abych jim poděkovala, jak skvěle své dcerky podporují, jak perfektně se chovají k nám trenérkám, jak nám pomáhají s dopravou, Mikulášem, organizací. To se opravdu nedá ani vše vypsat, vždy člověk něco opomene. Je složité organizovat i tým pár hráčů, ale toto, několik desítek a vždy najdeme společně řešení, které vyhovuje většině. (s úsměvem) Rodičové, moc Vám děkuji, jste opravdu skvělí!

Vy sama fotbal aktivně hrajete. Chytáte za Gascontrol Havířov, který hraje třetí ligu. Nedávno jste si mohla zachytat proti aktuálně nejlepšímu českému týmu, havířov v domácím poháru hostil Slavii Praha. Tak jaký to byl zážitek?
Hraji již přes dvacet let. Fotbal je můj nejlepší kamarád. (s úsměvem) Asi bych ale po prvním roce, kdy jsem začala hrát, hned skončila, kdybych neměla trenéra pana Karla Kulu, za což musím i jemu poděkovat, protože kdyby mi tehdy neukázal krásy fotbalu, kdoví, jestli já bych je dnes ukazovala holkám ve Frýdku-Místku. Před třemi až pěti lety jsem myslela, že už hrát nebudu, dostala jsem se jen do takové setrvačnosti. Naštěstí pak přišla nabídka z Havířova. I přes velice bolestivé přestupní období to nakonec hodnotím jako jedno z nejlepších rozhodnutí v životě, jelikož jsem se zase začala fotbalem bavit. A i přes zranění kolene před rokem a půl, jsem se i ve svém věku dokázala ještě dostat zpět mezi tyče. Za onu radost z fotbalu a návrat mezi tyče musím poděkovat trenéru Havířova Radku Zábranskému, protože nebýt jeho, tak už dnes fotbal nehraju. 

Slavia? Nejkrásnější asi bylo, když všichni hledali Báru (Barbora Votíková brankářka Slavie, České reprezentace a populární youtuberka pozn, red.), aby se s ní vyfotili, i já jsem po utkání fotku ukořistila (s úsměvem), a mě si o poločase našly naše dvě hráčky Frýdku-Místku, aby se vyfotily se mnou. Přijely mě podpořit, stály za brankou a neustále mě povzbuzovaly, krásné. Bylo to hodně zvláštní, osobně mám takové zápasy ráda, kdy mám v brance hodně práce. Ale vidět naší nejrychlejší hráčku, kterou nikdy nikdo předtím nepředběhl, že je někdo rychlejší než ona. Nepopsatelné. Vychytat nějakou reprezentační hráčku, když jde na vás sama nebo ve dvou. Nezapomenutelné! I když, dost velkou část z následného večera si pak nepamatuji. (s úsměvem) Ale srovnání mám také. Jelikož jsem si asi před dvaceti lety zachytala nejvyšší českou ligu žen za 1.DFC Hlučín jak proti Slavii, tak proti Spartě a ostatním. Ženský fotbal za těch 15 let udělal obrovský krok dopředu a velký kus práce. A já jsem ráda, že jsem u něj mohla být jak v roce 1998, tak dnes.

Zároveň vedete dívčí sekci Grassroots OFS Frýdku-Místku. S jakou vizí tato sekce vznikla?
Měla jsem myšlenku dělat tréninky pro výběry dívek a podobně. Je potřeba, aby se holky mezi sebou poznávaly, měly spolu pár tréninků, aby se mezi sebou vídali také rodiče, i když stále slečny hrají za svůj mateřský klub. Chci, ať holky ve svém mateřském klubu mezi kluky vydrží co nejdéle, ale zároveň se zlehka seznamují, jak to funguje v čistě dívčím týmu a získávají na sebe kontakty, vazby a přátelství. O to snazší je pak přestup této fotbalistky z chlapeckých týmů do týmů dívek. Nechci, ať holky hrají na vesnici fotbal deset let a najednou mají před sebou jen díru a tmu a neví si s tím rady. Je potřeba holky u tohoto překrásného sportu udržet i poté. Takže má vize je udržet u fotbalu co nejvíce holek, a pak se také zaměřit na nábory dívek na vesnicích a přivést k fotbalu dalších mnoho slečen, které si jej zamilují.

FACEBOOK STRÁNKA MFK FRÝDEK-MLÁDEŽ
FACEBOOK STRÁNKA DÍVČÍCH TÝMŮ MFK FRÝDEK-MLÁDEŽ
WEBOVÁ STRÁNKA DIVČÍCH TÝMŮ MFK FRÝDEK-MÍSTEK
FACEBOOK STRÁNKA GRASSROOTS OFS FRÝDEK-MÍSTEK DÍVČÍ TÝMY
WEBOVÁ STRÁNKA ŽENSKÉHO FOTBALU V ČR
FACEBOOK STRÁNKA ŽENSKÉHO FOTBALU V ČR
WEBOVÁ STRÁNKA HOLKY TAKY

Často se říkalo, možná se s tím setkáváte i teď, že fotbal není ženský sport a dívalo se na něj tak trochu skrz prsty. Změnila se už tato situace nebo je to stále "boj" o místo na slunci?
Když řeknete chlapovi, že hrajete fotbal, ihned jste pro něj to jediné na slunci. (smích) Na druhou stranu mi bylo také řečeno, že jsem žena a mám sedět doma a vyvařovat svému muži a starat se o domácnost. (s úsměvem) Nikdy mi nebyl nikdo tak silnou oporou jako fotbal. Ženský fotbal celkově stoupá a jeho čas na vyšších úrovních nás teprve ještě čeká. Ideální čas se začít fotbalu věnovat. A já jsem naopak vždy viděla lepší šance se někam ve fotbale dostat proti chlapům, jelikož nás fotbalistek nebylo tolik a šance byla vyšší. Asi ve všem hledám výhody. (s úsměvem)

Za fotbal vděčím Dominiku Haškovi

Nejen fotbaloví funkcionáři vás znají i jako obchodního zástupce firmy se sportovním oblečením Zina. Trénování, chytání za Havířov, Zina, rodina, máte vůbec někdy čas si trochu vydechnout?
Za Zinu jsem vděčná, není to práce, je to koníček. Za to, že jsem se k ní dostala, vděčím své bývalé trenérce a jejímu manželovi. Zina je takové mé třetí dítě. (smích) A čas vydechnout? Dělám jen to, u čeho odpočívám, a co mě naplňuje. Tedy dělám jen to, co mě baví a od toho si nepotřebuji oddechnout. Ba naopak, když to nějakou dobu nemám, mám absťák. (s úsměvem) A když někdy přijde chvíle, že mám lidí až nad hlavu, zalezu jednu sobotu do peřin a nevylezu z nich. Na druhou stranu, když jsem mezi tyčemi, úplně vypínám, nic jiného nevnímám, na vše zapomínám, nic jiného než tráva, míč a tyče pro mě v ten moment neexistují, takže i zde si krásně oddechnu.

Ona by v podstatě byla i zajímavá otázka, jak jste se vlastně k fotbalu dostala?
Budete se smát, ale za to vděčím Dominiku Haškovi a Naganu v roce 1998. (smích) Tak jsem to sledovala, až jsem rodičům řekla, že chci hrát hokej. Bohužel jsme na něj neměli finance. Za dva týdny jsme se naše škola účastnila turnaje ve fotbale dívek. Tam si mě všiml nějaký trenér a řekl, ať zkusím fotbal a jsem u něj dodnes.

Ženský tým Frýdku-Místku hrával kdysi první ligu, je to sice běh na dlouhou trať, ale je i to takový váš sen, dovést do Stovek někdy opět nejvyšší ženskou fotbalovou soutěž?
Určitě, snít může každý a bez snů by nebyly úspěchy! Dokonce jsem proti ženám Frýdku-Místku kdysi ještě také chytala.

Děti si mohou vybrat řadu různých sportů, koníčků. Teď si uděláme trochu reklamu, proč by holky měly hrát právě fotbal, ať už je to Frýdku-Místku nebo jiném klubu?
Protože je to ten nejkrásnější sport na světě, který je schopen být vám po boku celý život! Protože když budou makat, jsou schopny se dostat velmi vysoko, i do reprezentace, i do Evropy jako například mladičká Andrea Stašková v Juventusu. Protože díky fotbalu budou skvěle ovládat nohejbal. (smích) Protože fotbal nabízí geniální spojení individuální a týmové práce. Protože fotbal krásně tvaruje charakter člověka. A hlavně proto, že být ve fotbale lepši než kluk, je prostě nepopsatelný pocit! (smích)