Valcíři se po letech znovu sešli

Asi každému věrnému fanouškovi frýdecko-místeckého fotbalu se vryla do paměti léta, kdy do Stovek proudily davy diváků a hráči s příčným pruhem přes prsa je týden co týden bavili fotbalem. Ano, je to ta parta kolem kapitánů Lubomíra Němce a následně pak Petra Literáka. Vzpomínáte, jak se Valcíři statečně rvali v pohárových zápasech s ostravským Baníkem, či pražskou Spartou? Jak po předlouhých dvanácti letech si v roce 2013 vybojovali postup do druhé nejvyšší soutěže?

Ani samotní hráči na Lipinu nezapomněli a o víkendu znovu na sebe navlékli ty krásné dresy s pruhem. V akci tak znovu byli například Zdeněk Staněk, Radim Wozniak, Radek Coufal, Lubomír Němec, Stanislav Cabák, Petr Literák, Petr Soukup, David Fromelius, Ondřej Prepsl, Michal Švrček, ale také i rodák z brazilského Sao Paula, Thiago da Silva Silveira. Nám se po jejich zápase s Lískovcem podařilo vyzpovídat dva z nich.

Němec: Když mě to přepadne, stále si pouštím videa z našich pohárových zápasů

Ofenzivní záložník Lubomír Němec nosil ve Frýdku-Místku kapitánskou pásku pět let. S Valcíři tak zažil postup z divize do MSFL, ale také i pohárová střetnutí, ve kterých Lipina notně trápila prvoligová mužstva.

Asi nebudu daleko od pravdy, když za tebe řeknu, že je určitě příjemné se po těch dlouhých letech znovu setkat se svými bývalými spoluhráči?

Máš naprostou pravdu, já se na tohle setkání strašně moc těšil. Věděl jsem, že dorazí spousta kluků, se kterými jsem v Lipině kdysi hrával. Těšil jsem se i na kluky, kterým to nakonec nevyšlo, jako třeba Cesy (Martin Cesnek). Když jsem tu informaci dostal, že se něco takového chystá, tak mi hned blesklo hlavou, že si budeme moci znovu spolu zahrát, že to bude takový svátek pro nás všechny. Teď je to třeba akce v rámci narozenin, ale já bych se těchto setkání nebránil i dál v budoucnu.

Jak vůbec vzpomínáš na tvé působení ve Stovkách?

Prvně musím říct, že na Frýdek-Místek mám opravdu úžasné vzpomínky a také i spoustu zážitků. Za mého působení to bylo ve Stovkách takové rodinné. Skvělá parta lidí, se všemi jste bez problémů vycházeli. Můžu říct, že to byly pro mě asi nejlepší fotbalové roky, co jsem v kariéře zažil. Když mě to doma přepadne, stále si pouštím videa z našich pohárových zápasů s Baníkem, nebo i se Spartou.

Většina tvých spoluhráčů stále aktivně hraje. Jak jsi na tom ty?

Já si ten fotbalový důchod prodlužuji ve Velkých Karlovicích na Valašsku. Když jsem končil v Rakousku, tak jsem byl domluvený se svým kamarádem Pepou Mikulou, se kterým jsem kopal ve Vítkovicích, že si spolu na závěr kariéry ještě kopneme. Teď už to tam mám domluvené tak, že za nimi jezdím už jen na zápasy. I v těch Karlovicích je to takový rodinný manšaft, cítím se tam fakt příjemně. I když nás moc není, tak někdy je to i náročné hrát v jedenácti, dvanácti, lidech (smích). Uvidíme, zdraví zatím slouží, tak snad ještě jednu sezonu s nimi odkopu. Víš, jak byl teď ten koronavirus, tak to bylo pro mě hrozné. Celý život jsi zvyklý o víkendech hrát a najednou jsem byl pořád doma. Fotbal mi hodně chyběl, což mě dost ubíjelo.

Co kromě fotbalu ještě děláš?

Když jsem hrával v Rakousku, tak jsem dělal pro jednu pojišťovnu. Teď vyrábím pro takovou malou firmu kousek od mého bydliště palety, takže fotbalem se už nějakou dobu neživím.

Švrček: Lipina? Moje nejkrásnější fotbalové období

Druhým zpovídaným Valcířem je obránce Michal Švrček. Kdo by si stálici v lipinské sestavě taky nepamatoval. Bojovník, kterého trenéři nejčastěji stavěli na kraj obrany naposledy hrával v nižší soutěži v Rakousku. Tam ale vinou Covidu-19 skončil. Kde povedou jeho následné fotbalové kroky? No, my už možná víme, ale zatím ještě neprozradíme.

Ptal jsem se na to samé Luboše, zeptám se i tebe. Určitě příjemné se takhle po letech znovu setkat se svými bývalými spoluhráči?

Na celou tu dobu v Lipině vzpomínám jenom v dobrém. Bylo to vlastně nejkrásnější fotbalové období, co jsem zažil. Super parta, dařilo se nám, fakt příjemné vzpomínání. I proto jsem rád, že jsme se mohli takto sejít, a nejen si společně znovu zahrát, ale také i po zápase popovídat.

Ty jsi naposledy působil v Rakousku. Jak to tam teď po tom koronaviru máš?

Teď to tam momentálně probíhá špatně, jelikož právě kvůli koronaviru došly v klubu peníze. Před týdnem nám (všem cizincům v týmu) oznámili, že na nás nebudou mít, takže mi nezbývá nic jiného, než se poohlédnout po jiném týmu. Pracovně jsem však dost vytížený, takže to bude někde v nižší soutěži, kde už nejsou takové nároky na trénování. Ale je pravdou, že na fotbalový důchod se ještě necítím (smích).

Ty jsi ve Frýdku vždy patřil k takovým železným mužům, kdy si málokdo uměl představit, že bys chyběl v základní sestavě. Přeci jen, co se ti vybaví při vzpomínce na Lipinu?

Tak hlavně jsou to chvíle, kdy jsme s ostatními do klubu přišli. Tehdy ještě chodilo spoustu diváků, odehráli jsme hodně parádních zápasů. A teď nemyslím pouze ten se Spartou. Super bylo třeba i derby s Karvinou.

Co tě první napadlo, když ses dozvěděl, že se znovu uvidíš se starou partou?

Já se to dozvěděl asi před týdnem, když mi to zavolal Ondra Prepsl. S odpovědí jsem vůbec neváhal a svou účast mu hned přislíbil. Navíc, když mi sdělil, kdo všechno má dorazit, tak jsem se ani nemohl toho víkendu dočkat. Když jsem pak viděl na hřišti Němu (Lubomír Němec, bývalý kapitán Valcířů), tak u něj jakoby ani ten čas neuběhl. Opravdu neuvěřitelné, že hraje pořád stejně, jako před těmi deseti lety (smích).

Uvažoval jsi, že bys po skončení tvé kariéry u fotbalu zůstal? Tak jako třeba tví spoluhráči Ondra Prepsl (trenér brankářů v regionální akademii), Radim Wozniak (trenér dívčího týmu ostravského Baníku) nebo Martin Šrámek (trenér divizního Frýdlantu n. O.)…

Přiznám se, že takhle jsem ještě úplně ani neuvažoval. Zatím mám slušnou práci, za kterou jsem moc rád, což je pro mě po rodině momentálně nejdůležitější. Takže trenérem se v nejbližší době nejspíš nestanu.