Hubník: Zjistili jsme, že neexistuje jen práce a fotbal

Hubníkovic parta nastoupila do druhé části letní přípravy v úterý 7. července. Na trávníku ve Starém Městě se kouči Valcířů nehlásili pouze hráči A týmu, ale do tréninkového procesu se zapojili společně s áčkem také dorostenci. Na všech bylo patrné, že jsou na novou sezonu nažhaveni. To zvláštní jaro se snad už nikdy opakovat nebude.

Michale, začala druhá část přípravy. Je možno našim fanouškům prozradit, co vše vás v tomto období čeká?

My jsme hlavně rádi, že nám ta nová sezona začala. Jsme si však vědomi, že příprava bude hodně krátká, čekají nás myslím pouhé čtyři týdny. My se musíme na sezonu dobře připravit, hlavně po fyzické stránce. Zapracovat musíme také i na herní stránce, jelikož nám několik kluků odešlo, ale také přišlo, anebo ještě přijde. S tím však musíme počkat, až se dohraje druhá liga a pak eventuálně někoho oslovit. Prozatím tedy budeme pracovat s kádrem, který máme. Tréninků se účastní pětadvacet kluků plus dva gólmani, takže hráčů je dostatek. Tento týden máme takový náběhový, fyzicky dost náročný. O víkendu pak odjíždíme na soustředění.

Naznačujete, že příprava je sice krátká a o to bude náročnější. Hráči ale nešli do druhé fáze jen tak nepřipraveni. Je tak?

Přesně jak říkáte. Tu první část jsme skončili přípravným zápasem v Hlučíně. Potom dostali hráči na pár dnů volno a od prvního července si měli plnit individuální plán, kde měli během týdne naběhat kolem padesáti kilometrů v určité rychlosti. Tohle vše kluci splnili, můžu být jen spokojen. Nějaký objem tedy naběhán máme, teď bychom se měli více soustředit na práci na hřišti. Věci jako je souhra a další, zkrátka to, co nám chybělo v těch předchozích zápasech. Hlavně zapracovat na obranné fázi, kdy jsme dostávali doslova stupidní a lehké góly. Byly to strašně zvláštní branky ze situací, kdy náš obránce udělá takovou chybu, kterou neudělá snad ani žák. Prostě chyby ve vystupování a zajišťování. V první chvíli jsem byl na kluky naštvaný, pak to ale pominulo. Tyhle věci se učí v mladších žácích, a jestli mi pak hráči řeknou, i když nevím, zda je to pravda, že to někteří neznají, tak je to pak otázka na jejich předchozí trenéry.

To jaro bylo pro všechny hráče, trenéry i samotné kluby, takové zvláštní. Vy sám jste mužstvo připravoval přes zimu k tomu vyvrcholení a nakonec se vše kvůli koronaviru zbortilo jako domeček z karet…

Bylo to tak, ale my jako fotbal nebyli v tom jediní, byly tu i ostatní sporty. Spoustě lidem se změnila práce, život, prostě změnil se celý svět. Ale já věřím, že taková situace už snad nenastane a že jednou na to budeme všichni vzpomínat. Je to ale nová zkušenost, zkrátka zamyšlení a určení si životních priorit. Že neexistuje jen práce, fotbal a tak, ale jsou i důležitější věci. Každopádně na hráčích je ta radost, že mohou zase po čtyřech měsících hrát, viditelná.

Je to z těch kluků skutečně tak cítit?

Zatím je to ještě brzo, ale co jsem se tak s nimi bavil, tak jsou spokojeni. Na tréninku měli spoustu doteků s míčem, hráli jsme dětské hry, které se dělají spíš v přípravce. Bylo vidět, že je to baví a hrají si jak malé děti (smích).