Trenér U16 Kamil Raška: Založení Future týmů byl vizionářský počin

Dorosteneckou kategorii ovlivnily tuto sezóny do velké míry posuny hráčů. I z tohoto hlediska, jak hodnotíte podzim U16?
V situaci, kdy na startu sezony chyběli ve starším dorostu hráči a bylo potřeba posunout z každé kategorie poměrně značný počet hráčů o jednu až dvě kategorie výš, se jeví jako vizionářský počin založení týmů Future v žákovských kategoriích a za to by bylo dobré vyjádřit velké poděkování vedení mládežnického úseku. Ročník 2005 byl vlastně první, u kterého byl Future aplikován a díky tomu měl tento ročník na začátku letní přípravy 25 hráčů, takže pak nebyl, z hlediska počtů, problém posunout šest nejlepších hráčů do kategorie U17. Na druhou stranu pro některé kluky byl skok z okresního přeboru do dorostenecké divize opravdu velký, i vzhledem k tomu, že fyziologicky je ještě spoustu z nich spíše v žákovské kategorii. A když se k tomu přidala někdy až bizarní zranění, kvalita v některých utkáních skutečně nebyla až taková, jakou bychom si představovali.

Je třeba ale vidět i to, že kluci, kteří absolvovali tréninkový proces v žácích v našem klubu, byli pak v porovnání s hráči, které jsme v létě zkoušeli z okolních klubů, co se týká individuálních herních činností, přece jen na vyšší úrovni. A tady je vidět největší přínos myšlenky Future, protože ty silové a kondiční aspekty se dříve nebo později u všech hráčů víceméně srovnají.

V čem měli hráči na podzim největší rezervy, kde je třeba přidat?
Všeobecně se po přechodu do dorostenecké kategorie kluci chvíli srovnávají s jiným pojetím fotbalu, který je už více silový, než na jaký byli zvyklí. Což se u nás, i vzhledem k už výše popsaným fyziologickým nedostatkům, projevovalo prakticky po celou nedokončenou podzimní část sezony. Rovněž v rychlosti práce s míčem i v rychlosti rozhodování musíme přidat.

Co nás ale trápí nejvíce, je útočná fáze. Tam nás přesun hráčů do U17 zasáhl nejbolestněji. Když uvážíme, že 7 ze 13 branek vstřelili posunutí hráči v utkáních, ve kterých jsme je mohli využít, je to vše říkající. Na práci nejen útočníků, ale všech hráčů směrem dopředu, budeme muset usilovně pracovat.

Co byste naopak pochválil?
Přístup. Bylo vidět, že kluky fotbal baví a chtějí hrát a trénovat. Pokud je nezabrzdilo zranění, chodili stále na tréninky ve vysokém počtu. A někteří kluci se během podzimu neskutečně individuálně zvedli.

U16, v plné síle i s hráči posunutými do U17, dosáhla úspěchu v podobě postupu do semifinále Memoriálu Vlastislava Marečka. Jak tento úspěch zpětně hodnotíte?
Tady se projevila skutečná síla tohoto ročníku. Pokud se nám shodou okolností podařilo tým doplnit hráči, kteří jinak již působí v U17, kvalita se okamžitě projevila. Čehož je důkazem poslední odehrané mistrovské utkání v Přerově, kde jsme posunuté kluky mohli využít, a které jsme odehráli tak, jak bychom si asi všichni představovali. A stejně tak se pak ukázalo v Memoriálu, že jsme konkurenceschopní i týmům, jako je třeba Slovácko. Teď už jenom musíme doufat, že nám okolnosti dovolí nastoupit proti týmům v semifinálové skupině a klukům tak dopřát v podobě zápasů s týmy Sparty, Plzně a Baníku, zaslouženou odměnu za jejich snahu a přístup.

Celý rok 2020 ovlivnil covid, jak to ovlivnilo na podzim konkrétně kategorii U16?
Celá tato situace je něco, co si nikdo z nás nedokázal představit ani ve snu. To, že jsme kvůli epidemiologické situaci nemohli absolvovat například letní soustředění v plánovaném formátu, bylo to nejmenší. Ale škody způsobené tím, že děti pak nemohly chodit do školy a sportovat ve svých klubech, budou obrovské. Nejen po sportovní stránce, ale i po stránce sociální. Více než polovina kluků nastoupila na střední školy, tzn. do nového prostředí a místo obvyklých sociálních vazeb a navazování nových přátelství, seděli zavření doma a jediný kontakt s vrstevníky měli pouze přes počítač.

A fotbal je navíc přece jen kolektivní sport, a proto individuální tréninky, nehledě na různou vnitřní motivaci jednotlivců při plnění zadaných úkolů, nikdy v plné míře nenahradí ty společné. Jak moc společné tréninky všem chyběly, bylo vidět hned na prvním tréninku, který jsme absolvovali po uvolnění, a kterého se zúčastnil maximální počet hráčů, byť jsme mohli trénovat pouze omezeně a ve skupinách. Přejme si a věřme, že se svět opět brzy dostane do starých kolejí a my si budeme moci bez omezení užívat nejen náš milovaný sport.