Janša: Krásné vzpomínky. Je super být opět tu
Jaký je to pocit tu opět být ve Stovkách v domácím týmu, nevím přesně po jaké době...
Jestli dobře počítám tak to je pět let, co jsem odešel z dorostu. Přes Sigmu, Slovácko a naposled Uherský Brod jsem se dostal znovu sem. Jsem rád, že tu můžu hrát, protože mám Frýdek-Místek hodně rád. Mrzelo mě, jak to bylo s mužským fotbalem v posledním období, jak to nefungovalo a měli to pod palcem lidi, kteří to mít pod palcem neměli. Myslím si, že teď svítá na lepší zítřky.
Co ti probíhalo hlavou, když si vyběhl na hřiště?
Určitě krásné vzpomínky. Odtrénoval jsem tu pomalu deset let, ať už v žácích, tak v dorostu. Pro mě je to něco super, doufám, že si konečně zahraji za muže na hlavním hřišti a budu na sobě mít frýdecký dres. To se mi ještě nepovedlo.
Vzpomínáš, kdy jsi tu hrál naposled, ať už za Frýdek-Místek nebo v dresu soupeře?
Naposled jsem tu hrál za Slovácko B na hlavním hřišti, pokud se nepletu. Vedli jsem 1:0 a prohráli jsme 1:2.
Pojďme k prvnímu tréninku, jak ses cítil?
Jelikož jsem hrál stopera, tak moc dobře ne. (smích) V našem týmu jsme zrovna neměli obránce. Ale byl to první trénink po půl roce s balónem, do té doby člověk trénoval individuálně a běhal na hodinky. Takže je fajn si zase čutnout do balónu a dát nějaký ten gól. (s úsměvem)
Počasí asi mohlo být lepší...
Je mám naopak rád takové anglické počasí, balón lépe klouže, lépe se střílí, má to lepší skluz. Takže i hra je taková rychlejší.
Znáš se s některými kluky blíže?
Některé kluky si pamatuji ze soutěží. Více znám mladého Zajdu (Dominik Vojvodík pozn. red.), Strouhyho (Jakub Strouhal momentálně zraněný), Netoličku, pár kluků od vidění z mládeže. Šimon Byrtus byl chvíli i ve Slovácku, i z Baníku jsem některé hráče poznával, ale spíše tak od vidění.
Jaké to je, přijít do nově tvořícího se týmu, kde je to poznávání a oťukávání daleko intenzivnější než normálně?
Je to určitě něco nového. Když přijde dvacet nových lidí, kteří spolu nehráli a jdou trénovat a jsou nový tým. Já jsem to sám nezažil, toto je velice zajímavé. Kdybych měl říct pocit z prvního tréninku, tak si myslím, že kabina bude dobrá. Byla sranda, i na tréninku se fakt jezdilo. Na to, že to byl první trénink, tak to bylo slušné.
Jak si prožíval dlouhé období bez balónu, kdy se kvůli Covidu nemohlo trénovat?
Myslím si, že žádný fotbalista nemá rád, když musí jenom běhat, aby se udržoval v nějaké kondici a nemůže normálně trénovat. A pořád doufat, že už si do toho balónu kopne. Občas jsme si šli s klukama zakopat, ale není to trénink, nemělo to den drajv. Je to super pocit, znovu hrát a mít pořádný trénink, dát si do těla než jen běhat kolečka v lese.
Na začátku jsi zmínil, že bys rád konečně v mužích oblékl frýdecký dres. Promítáš si to už v hlavě, pokud vše dobře dopadne?
Já se na to určitě těším, věřím, že mi bude sloužit zdraví, protože za poslední roky jsem si toho prošel celkem dost. Ale jak jsem se bavil s trenérem Karlem Orlem, tak kde jinde to restartovat než tady. Tady jsem poprvé nakročil do většího fotbalu, začal jsem tu brát za fotbal nějaké svoje první peníze. Určitě se těším, snad se to povede.
MAREK JANŠA - Marek začínal s fotbalem ve Fryčovicích, odkud jeho kroky vedly do Frýdku-Místku. Zde si jeho umu všimli v dorosteneckém věku v Sigmě Olomouc, kde půl roku hostoval. Posléze však zakotvil jinde, přestoupil z Frýdku-Místku do Slovácka. Talentovaný útočník zde naplňoval svůj potenciál, patřil mezi elitní dorostenecké střelce, jeho další vzestup však bohužel zastavila vážná nemoc. Aktuálně dvaadvacetiletý fotbalista však těžký boj vyhrál a opět se mohl vrátit k fotbalu, byť se jeho návrat zpozdil kvůli zranění kolene. Naposled působil v MSFL v dresu Uherského Brodu. Celkově odehrál ve třetí lize za Slovácko B a Uherský Brod 25 utkání a vstřelil 5 gólů.
