Květon: Rozhodl velký zájem Frýdku-Místku
„Pepo už konči, už došla páska,“ halasí s úsměvem směrem k nám z tribuny Marián Kovařík. Právě si po tréninku povídáme s brankářem Josefem Květonem. Není to náhoda, tihle dva se z působení ve Vítkovicích velmi dobře znají a také se při prvním setkání ve Stovkách velmi přátelsky zdravili. My pevně doufáme, že jejich kamarádství, a především fotbalové dovednosti budou fungovat i na hřišti v dresu Valcířů.
Pepo, co rozhodlo pro Frýdek-Místek, byl to Marián?
(s úsměvem) Rozhodlo to, že trenéři i předseda klubu stáli o to, abych tu opravdu byl. Takže prvotní impuls byl velký zájem ze strany klubu.
Byli jste v poslední době s Mariánem v intenzivnějším kontaktu vzhledem k působení ve Frýdku-Místku?
V poslední době víc. Když jsme končili ve Vítkovicích, tak jsme v kontaktu byli, ale ne zase každý den. Mariána znám dlouho. (s úsměvem)
Přemlouval tě v nadsázce k příchodu do Frýdku-Místku nebo jsi mu naopak ty říkal, hele, jdu do Frýdku, pojď taky?
Volal jsem mu, jestli tu zůstává, nebo ne. Pokud tu člověk někoho zná, je to samozřejmě lehčí. Pro mě bylo lehké přejít z Petřkovic do Hlučína, protože se tam přesunula velká část kádru. Tady je to v tomto o něco složitější, i když pár kluků znám, krom Mariána třeba Velnyho (Michal Velner pozn. red). Takže je to složitější, ale nic zásadního.
Počítá se s tebou jako velkou oporou a brankářskou jedničkou týmu, čítám, že i to mělo v rozhodování svoji roli...
Přesně tak. I s tímto jsem do Frýdku-Místku šel. Vize trenérů a klubu je taková, že by se ode mne mělo vše odvíjet. I věkově i zkušenostmi tu budu asi nejstarší. 32 tady asi nikomu není? (s úsměvem)
Jaké to bylo, když jsi byl v jednu chvíli oficiálně jediným hráčem kádru?
Je to super, že jsem tu byl chvíli oficiálně sám. (s úsměvem) Nikdy jsem to nezažil, ale je to logické, když se tým skládá od začátku.
Takže si nikdy podobnou situaci nezažil?
Takovou úplně ne. Když jsem byl ve Vítkovicích, tak se tým každého půl roku měnil. Byl jsem tam už potom nejdéle sloužící hráč a za ty čtyři rok se každý půlrok kádru obměňoval. Bylo tam hodně hráčů na hostování a kmenových hráčů bylo pět, šest, takže třeba patnáct hráčů odešlo.
Předpokládám, že Stovky znáš z pozice soupeře velice dobře?
Znám je velmi dobře a hrálo se nám velmi obtížně, ať už s Opavou nebo Vítkovicemi. Přijet sem jako soupeř bylo opravdu těžké a nepříjemné. Ale zase na druhou stranu je škoda takového stadionu ve třetí lize, protože je opravdu krásný a zázemí je super. To nemají aktuálně ani některé druholigové kluby. Je to škoda, že jsme zatím v MSFL.
Dlouhé roky jsi byl oporou druholigových týmů, jak moc velká změna to pro tebe teď bude v MSFL?
Vyzkoušel jsem si to teď v Petřkovicích. Měl jsem štěstí, že tam byla suprová kabina a fakt skvělí lidé, kteří tam kolem fotbalu dělali. To mi úlohu trochu ulehčilo, takže nejdu do neznáma. Ale profi fotbal je o něčem jiném, tam se člověk soustředí jen na fotbal. V MSFL jsou kluci v práci do dvou, do tří a pak valí na trénink. A stejně ho odjezdí na sto procent, to jsem čuměl i v Petřkovicích. Klobouk dolů před klukama, co to tak mají. Je ta třetí liga trošičku jiná než profi fotbal, ale zase v ní hrají fakt šikovní hráči. V Petřkách byl kádr na třetí ligu fakt dobrý a myslím, že by kluci potrápili i druholigové týmy.
S týmem si stihl ještě před pauzou jeden trénink, byl už to takový závěrečný, uvolněný trénink. Přesto, jaký byl tvůj pocit?
Sledoval jsem sestřihy z tréninkových zápasů, co byly na netu a díval jsem se i jaký je kádr. Poslední trénink už byla taková rozlučka s tréninkovým blokem. Ale v pohodě, jsou tu šikovní kluci, uvidíme, co bude, jak bude vypadat příprava.
Na závěr odbočím do trochu jiných fotbalových vod. Všiml jsem si, že máš na lýtku tetování Liverpoolu. Čítám, že jsi velký fanoušek, přece jen, takové tetování si člověk neudělá jen tak…
Liverpoolu fandím pravdu dlouho, snad od žákovských dob...
Takže už od dob trenéra Gérarda Houlliera?
Přesně tak. Mám znak na lýtku i vytetované You never walk alone a JFT 96 (Justice for The 96, v překladu spravedlnost pro 96, kampaň souvisící s tragédií na stadionu Hillsborough v roce 1989 v utkání FA Cupu mezi Liverpoolem a Nottinghamem při kterém zahynulo 96 fanoušků pozn. red.). Fandím mu opravdu hodně. Nebo fandím...my Liverpoolčané to máme v srdci.
Takže s minulou sezónou musela panovat obrovská spokojenost, po velmi dlouhé době mistrovský titul...
Celkově, jak přišel Kloop, tak se to zvedlo a opět budíme respekt. Takže super, paráda. Tuhle sezónu beru, že byla těžká, protože nebyl žádný odpočinek, víme, že když nejsou na Anfieldu fanoušci, je to pro nás velké oslabení. Jsem rád, že jsme se kvalifikovali do Ligy Mistrů, takže ani nejsem z této sezóny nějak naštvaný.
