Marián Kovařík: Musíme se vyvarovat chyb. Potřebujeme zkvalitnit přechody do útočné fáze

Mariáne, v neděli jste doma prohráli s Hlučínem 0:2. Co podle vás rozhodlo o výhře soupeře, který si příliš šancí nevytvořil?
O výhře Hlučína rozhodla nekoncentrovanost jedné situace. Nevím, co k tomu dodat. Každý zápas uděláme nějakou chybu a bohužel nás to stojí hodně úsilí, jelikož to jsou kolikrát úplně hloupé chyby. Troufnu si říct, že to byl zápas na 0:0. Hlučín byl koncentrovaný celý zápas, zkušeně se posouval a hrál to, co potřeboval. A to na nás bohužel stačilo. Nic jsme vepředu neudělali a tím pádem jsme nemohli počítat s tím, že vyhrajeme. Budu se opakovat, když řeknu, že to byl zápas na 0:0. Fotbal je však o chybách a ty děláme zatím my.

Hlavně v prvním poločase byl Hlučín aktivnější. Neměli byste se doma prezentovat ofenzivnějším pojetím? Nebo to byl záměr pozorně bránit a hrozit spíše z protiútoků?
Ne, doma proti Uherskému Brodu jsme hráli první půlku tak, jak bychom měli hrát. Aktivně, vytvářeli jsme si jednu šanci za druhou. Pro diváka to muselo být oku lahodící. Takto se musíme prezentovat v domácích kláních. Každý zápas je ale jiný. Hlučína byl na nás připravený nebo možná nebyl, ale to, co předvedl, na nás stačilo.

Máte za sebou náročnější týden, protože jste hráli nejen o víkendech, ale také ve středu ve Znojmě. Vyhovuje vám, když se hraje častěji nebo upřednostňujete, když máte celý týden prostor na trénování a hrajete výhradně o víkendech?
Osobně mi vyhovuje, když hrajeme pořád. I když po neděli už jsem cítil velkou únavu. Každá varianta má svá pro i proti. Potrénovat musíte i v sezoně. Byl bych rád, kdyby se každý měsíc hrálo vložené kolo. Tak, aby se hrál anglický týden jednou v měsíci, jelikož je náročné, když se snažíte dát do zápasů všechno.

Prozatím se potýkáte s nevyrovnanou výkoností. Po výhře v Otrokovicích jste doma remizovali s Uherským Brodem, následně jste ale utrpěli debakl v Olomouci. Pak jste sice porazili Znojmo, ale nyní o víkendu přišla další porážka. Čím si vysvětlujete, že jsou mezi vašimi jednotlivými výsledky tak velké rozdíly?
Ono to je těžké. Máme mladé mužstvo. Polovina kluků vyšla z dorostu. Sami vidí, že mužský fotbal je úplně něco jiného. Zvlášť třetí liga. Nejsme žádné zkušené mužstvo, takže výkyvy jsou asi na místě. Pořád si na sebe zvykáme a poznáváme jeden druhého. Na každém tréninku mezi sebou mluvíme. V tomto bych viděl největší háček. Na druhou stranu jsme už udělali kus práce. Je třeba si uvědomit, že jsme úplně nový tým. Věřím tomu, že časem si všechno sedne. Rozhodně však musíme zabrat, protože není čas se dívat vlevo, vpravo. Sezona plyne a my body potřebujeme.

Při pohledu na současnou tabulku vám patří 14. příčka v Moravskoslezské fotbalové lize. Odpovídá toto umístění síle vašeho družstva nebo máte na to pohybovat se někde jinde?
Myslím si, že za momentální umístění není nikdo v klubu spokojený. Ani my hráči, ale pracujeme na tom, abychom šli co nejdříve nahoru. Musíme se vyvarovat chyb, jezdit po zadku a určitě se nám to brzo vrátí. Pak budeme stoupat i výš v tabulce. Potřebujeme zkvalitnit přechody do útočné fáze. Na tom hodně záleží. Pak můžeme jít výš, hrát líbivý fotbal a dávat branky. Strašně špatně se tam dostáváme a tím pádem máme málo zakončení a tlaku do brány.

Patříte k nejzkušenějším hráčům v současném kádru Lipiny. Co od vás trenéři, potažmo vaši mladí spoluhráči hlavně očekávají?
Ani jsem si to nějak na začátku nebral, jestli jsem zkušený nebo ne. Chci hrát ještě fotbal a baví mě. Navíc když jsem dostal šanci se zase vrátit a válčit za Lipinu. Trenéři ode mě asi čekají můj styl hry. Válčit, válčit, válčit… Nikdy jsem nebyl nějaký velký fotbalista. Moje přednosti spočívají v tom, když dostanu míč za obranu do kapsy. V tom pak umím být hodně nebezpečný. V uplynulých osmi zápasech jsem nastřílel tři góly. Určitě jich chci dávat více, ale vím, jak to je a jak to chodí, takže uvidíme, jak se mi bude dařit.

Vyzkoušel jste si už také, jaké to je trénovat malé fotbalisty. Je to něco, čemu byste se chtěl jednou věnovat, až skončíte jako aktivní hráč? Co se vám na trénování dětí nejvíce líbí?
Trénoval jsem kluky v FC Vítkovice, a sice kategorii U13. Za tuto nabídku děkuji Honzovi Lazarovi, se kterým spolupracuju dodnes, za což mu moc děkuji. S ním jsem také konzultoval nabídku, jestli mám dále pokračovat s aktivní kariérou. Práce s kluky mě ohromně baví a chtěl bych se jí věnovat i po kariéře. Vedu individuální tréninky u Ondry Kušníra, který mi nabídl spolupráci. Je to úplně něco jiného a jsem rád, že trénování kluků mohu kombinovat s aktivní kariérou fotbalisty, protože jsem stále zdravý a můžu hrát. Dodnes vzpomínám na Honzu Žídka, když mi říkal v mé první profesionální sezóně za Lipinu, že si máme vážit, že jsme zdraví a můžeme ještě hrát fotbal. I on začínal s profi fotbalem v pozdějším věku a dodnes jede naplno a váží si každé minuty. Proto mě to začalo ještě více naplňovat.