Jana Sikorová se dostala do TOP 16 koučů v projektu „Díky trenére“

V Česku je mnoho trenérů a trenérek mládeže, kteří se starají o rozvoj dětí a budoucích fotbalistů, ovšem málokdy jsou právě tito lidé ocenění. Sportovně-společenská akce chce ocenit ty, kteří přivedou ke sportu co nejvíce dětí a naučí je mít sport rád, smyslu pro povinnost a fair play. Zároveň z nich vychová nejenom dobré sportovce, ale i dobré lidi.

„Díky, trenére upozorňuje na záslužnou činnost tisícovek trenérů, která není společensky oceněna tak, jak by si zasloužila. Mnozí se věnují dětem z lásky k nim a svému sportu bez odpovídající odměny. Se vší skromností se pokoušíme aspoň částečně to napravit,“ říká iniciátor a hlavní organizátor Petr Rydl. „Každý nominovaný trenér je pro nás už teď vítězem. Nejde nám totiž primárně o soutěž mezi trenéry, ale o vyjádření podpory a poděkování všem, kteří přivádějí děti ke sportu. Na druhou stranu ale víme, že soutěžení ke sportu patří. Proto se těšíme na setkání se všemi 16 trenéry i na velké finále, které proběhne na podzim v Praze,“ doplnil Petr Rydl.

Mezi šestnácti vybranými je deset mužů a šest žen, stejným poměrem převažují také trenéři z Čech nad zástupci Moravy. Deset trenérů se věnuje kolektivním sportům, šest sportům individuálním. S výjimkou dvou hokejových trenérů se všichni věnují letním sportům. Pouze čtyři z vybraných koučů se trénováním živí, většina ostatních se dětem věnuje ve volném čase a zcela zadarmo. Pouze tři sporty mají více než jednoho zástupce. Jsou jimi fotbal, hokej a baseball, které reprezentují dva trenéři. Mezi dalšími sporty pak najdeme tradiční disciplíny jako tenis, atletiku nebo kanoistiku, ale i méně rozšířené sporty jako jsou lakros nebo krasobruslení na kolečkových bruslích.

Jana Sikorová

„Celá cesta mého zapojení do projektu začala někdy na začátku roku, kdy mi přišel mail, že mne někdo do projektu nominoval. Nikomu jsem nic neřekla, byla jsem velmi potěšena, a tajně v duchu pátrala, kdo by mě tak mohl nominovat. Nikomu jsem nechtěla nic říkat, jelikož mne ani ve snu nenapadlo, že bych se mohla dostat do užšího výběru. Načež po pár měsících mi z projektu opravdu volali a gratulovali, že jsem se dostala do TOP16. Byl to opravdu šok, člověk nemá slova a zároveň cítíte jakési zadostiučinění. Najednou mi před očima naskákaly všechny ty překážky a horší časy."

„Vybavilo se mi vše a všichni, kteří mi fotbal vyčítali. Máma se na mě nepřišla kouknout ani na jediný zápas od roku 1998 a to hraji dodnes. Střední škola a maturita byly velmi krušné časy, ale když člověk dobře organizoval, zvládlo se to. Stěhování na druhý konec republiky, svatba, narození první dcerky. Neustále posměšky od kluků a chlapů. Ne vždy trenéři jak se patří. A i v rodině se našly jen výjimky, které by mě podpořily. Velká výjimka byl můj táta. Velmi nás to sblížilo a jen díky němu jsem přečkala v mládí hodně těžké chvilky a u fotbalu zůstala."

Jana část svého hráčského života strávila v Havířově, Českém Těšínu, ale také na hostování v Hlučíně nebo Plzni. Momentálně střeží bránu v dresu Brušperku. „DFC Havířov mi fotbal ukázal, SKG Český Těšín vynikající osobnosti trenérů Karel Kula a Richard Moldrzyk, a kádr plný skvělých fotbalistek a kamarádek. DFC Hlučín obrovskou prvoligovou zkušenost a že i z pozice čtvrtého gólmana se lze vypracovat na post jedničky. Plzeň, že na toto připravená nejsem. FK Český Těšín mě naučil velké sebemotivace, dal mi první trenérské zkušenosti, možnost nejen chytat, ale zahrát si v poli. FK Gascontrol Havířov byl velký zlom, nebýt nabídky Radka Zábranského ať jdu k nim, už bych asi fotbal nehrála. Naštěstí se tak nestalo, já nabídku přijala a sebevědomí a radost z fotbalu byla zase zpět."

„S Havířovským týmem jsem prožila překrásné roky u fotbalu, u náborů, stmelování, navázala velké množství parádních kamarádství. A hlavně měla tu čest si zahrát s výbornýma fotbalistkami a proti naším TOP fotbalistkám republiky v pohárech proti Baníku, Sigmě a vrcholem byla utkání proti Slavii a Slovácku. Moc jsem si to vše užila a moc mi to dalo do dalších let jako člověku, a stejně tak fotbalovému nadšenci. Nyní přišel opět čas na změnu. Na vyšší soutěž o kterou Havířov usiluje už já čas mít nebudu a na druhou stranu má Havířov tak silný kádr, že já z branky mohla pomalu jen fotbal sledovat. Nyní si užívám nový tým, nový kádr a opět to má ten potřebný šmrnc, šťávu. Brušperk mi nyní dodává potřebný psychický odpočinek a sportovní naplnění."

V našem klubu jako šéftrenérka dívek a ženské sekce zastává plno funkcí. Mimo to působí také v nedalekém Třinci, kde je rovněž vedoucí trenérkou dívčí sekce. Podílela se také na založení týmů dívek a jejich začlenění do klubů FK Třinec, MFK Karviná, FK Krnov, Malé Hoštice, Darkovičky (dnes již FC Hlučín). Na krajském fotbalovém svazu dokázala přetvořit myšlenku oficiální dívčí soutěže v realitu. Vedla projekt Legacy, jež měl v našem kraji pozvednout povědomí o dívčím fotbale a zvýšit základnu fotbalistek. Což se také uskutečnilo díky několika turnajům škol, klubů, mnoha náborovým akcím až po kempy.

„Nebyla bych tady pro ně takto silná a oporou bez těch dobrých i zlých zkušeností. Nebyla bych tady a neděkovala těm všem. Cestou mým fotbalovým životem jsem potkala několik významných osob, kteří pro mne byli oporou nebo vzorem. V prvé řadě to je můj táta, hned za ním trenér Karel Kula. Velkou osobností a mou podporou je babička mých dcer Helenka a také skvělý člověk Radek Zábranský. Mými vzory ve vedení Roman Vojvodík, Radek Šmíd, ale také kluci z Třince Petr Hrazdílek a Vladislav Bury. Všem velké díky!"

„A určitě bych nechtěla zapomenout na Tomáše Červenku za podporu v dívčím fotbale. Dále pak Lumíru Vojkovskému, předsedovi SK Nošovice - Lhoty, který mne tolik inspiruje. Nadále také za důvěru v založení dívek v Malých Hošticích panu Michalovi Kokoškovi, Děkuji! Velké Díky patří také mým velkým oporám a vzorům dívčího fotbalového světa a to Báře Cankářové z Teplic a Petře Houdkové z Prostějova, holky díky moc za všechny tipy, rady a diskuse! A děkuji také celému MSKFS za podporu a soutěže dívek v našem kraji! Největší Díky ovšem patří mým neskutečným dcerám, že mě podporují, fandí mi, a jsou na maminku tááák pyšné a dávají mi to denně najevo!"

„Denně hledám cestu ke každé své fotbalistce, co je pro ní nejlepší, co jí posune. Naopak také co jí brzdí, trápí a jak to vyřešit, aby se nejlépe všechny jen usmívaly a radovaly. Děkuji projektu "Díky trenére" za obohacení mého života! TOP16 je pro mě obrovskou výhrou a ještě ve společnosti ostatních trenérů a jejích x letých zkušeností. Do TOP8 jsem se nedostala, ale já určitě nesmutním."