Útočník Marián Kovařík prolomil střeleckou smůlu

Jeho branka z úvodu střetnutí, ale nakonec Valcířům v domácím duelu s Olympií nepomohla. Nováček druhé nejvyšší soutěže dokázal dvěma góly zápas obrátit a nadále tak Pražané čeří druholigové vody.

Z jedné strany jste asi rád, že jste konečně protrhl střeleckou smůlu, na druhou stranu ale musí zase mrzet, že jako tým jste opět nevyhráli?

Tak nějak to je. Když jsem ten gól dal, hned mi blesklo hlavou, že dnes už to konečně musí vyjít za tři body. Před utkáním byli všichni v šatně odhodláni, celý týden jsme se vlastně poctivě připravovali na těžkého soupeře. Navíc mi to přes týden na tréninku docela padalo. Bohužel jsme znovu nevyhráli. Je to už zdrcující. Bylo tam strašně moc standardních situací a faulů na půlce, ze kterých jsme se dostávali pod tlak. Vůbec to nechápu. Hrajeme doma a místo toho, abychom ten tlak vytvořili my, tak se furt bráníme.

Kruté je to také i kvůli tomu, že jste rozhodující branku inkasovali v samém závěru zápasu…

A dal ji navíc můj hráč. To mě doslova štve. Ta standardka byla odvrácena a já už šel nahoru. On tam ale zůstal sám a po chvíli dal gól. Byla to strašně laciná chyba.

Pojďme ještě k vaší brance, která přišla po dlouhých pěti měsících (Kovařík se naposledy totiž trefil v květnu do sítě ostravského Baníku). Čekal jste, že soupeř zahraje takhle špatně malou domů?

Já do toho šel s tím, že se chyba může stát. Přeci jen jsme lidé, kteří mohou chybovat, zkusil jsem být důsledný a vyplatilo se to. Pak už šlo jen udělat dobrou kličku gólmanovi a trefit prázdnou branku. Ale jak jsem už říkal, převládá ve mně spíš zklamání, jelikož jsme nevyhráli.

Prohrát jste ale nemuseli, jelikož ve druhém poločase jste připravil čistou gólovku Michalu Švrčkovi…

A to jsem ještě chvíli předtím měl dobrou příležitost i já, když jsem dostal míč od Šumáka. Řešil jsem to nártem, chtěl jsem to prorvat, ale jejich gólman dobře vyběhnul. Možná jsem to mohl udělat jinak.

Kola plynou, body na vaše konto moc nepřicházejí. Nebudeme si nic nalhávat, ono to vypadá, že Frýdek i letos bude hrát o holou záchranu?

Je to bohužel asi tak. Nedá se nic dělat, musíme se z toho dostat. Teď nás v sobotu čeká doma Hradec Králové, který navíc hraje o postup. Když se na to podívám z druhé stránky, tak proti favoritům umíme doma zahrát. Nevyhrála tu ani Opava, ani Třinec. Snad s Hradcem na ty zápasy navážeme, přeci nemůžeme pořád jen prohrávat.

Rozhovor převzat z Frýdecko-místeckého Deníku