Rozhovor s odchovancem Matějem Mikulenkou

Matěji, gratulujeme k postupu do finále MOL cupu. Přibliž nám trochu zápas s Baníkem, do kterého jsi zasáhl z větší části poté, co jsi vystřídal zraněného Jana Klimenta, ze svého pohledu...

„Zápas s Baníkem byl od samého začátku vyhrocený, šlo vidět, že se hraje o hodně. Typické derby, plné žlutých i červených karet. Nakonec po 90 minutách jsme vzešli jako vítězové a zahrajeme si po 13 letech finále poháru s možností získat pro příští sezonu evropské poháry, což by bylo pro nás i klub něco neuvěřitelného, zkrátka sen.“

V závěru byl na tebe faul, který vyvolal spoustu emocí i červenou kartu. Jak jsi na tom po tom zákroku a jak jsi na tom celkově zdravotně?

„Ano vyvolal, byla to už frustrace ke konci utkání, když mi šlápl na ruku jeden z protihráčů, za co dostal červenou kartu. Během sezony, ale musím zaklepat, že se mi zdravotní problémy vyhýbají. Zasáhl jsem do všech utkání v první lize až na jeden zápas, kde jsem stál kvůli 4 žlutým.“

Na poslední chvíli jste se v lize dostali i do elitní skupiny o titul. Takže i tady zřejmě panuje velká spokojenost.

„Určitě panuje spokojenost. Před sezonou prošel kádr výrazným omlazením při příchodu trenéra Janotky a my mladší kluci dostávali prostor v první lize a postupně se aklimatizovali na ligový fotbal, takže jsme spokojení.“

Loni jsi pravidelně nastupoval za béčko Sigmy ve druhé lize (mimochodem skončili jste na druhém místě), letos již pravidelně nastupuješ v nejvyšší soutěži. V čem vidíš největší rozdíl mezi těmi soutěžemi?

„Intenzita a kvalita hráčů. Pokud hrajete např. na Edenu stačí udělat jednu, dvě chyby a soupeř vás ihned potrestá. V druhé lize není taková efektivita, že by vám soupeř dal z každé šance gól.“

Matěj Mikulenka jako mládežník Frýdku-Místku

Vstřelil jsi již 5 prvoligových branek, což tě řadí na druhé místo v klubu za nedostižným Janem Klimentem. Ten je nyní zraněný, takže se pro tebe asi otevírá víc šancí na rozšíření tohoto počtu…

„To uvidíme na hřišti, do kolika šancí se dostanu. Na jaře mi to zatím nejde gólově, tak jako na podzim. Teď spíše nahrávám na góly, ale snad nějaký gól ještě vstřelím do konce sezony.“

Co reprezentace? V březnu jsi byl v nominaci U20 a jako náhradník v U21. Jak se dařilo?

„Hráli jsme s U20 proti Německu a Polsku. Myslím si, že se mi to povedlo. Obzvlášť proti Polsku, kde byla skvělá kulisa. Přišlo necelých 8 tisíc což je na mládežnickou reprezentaci velké číslo. Vyhráli jsme 2:1, takže z tohohle pohledu to bylo úspěšné.“

Jak jsme již zmínili, jsi odchovancem našeho klubu, kde jsi působil od přípravky až do kategorie U15. Jak vzpomínáš na to období?

„Vzpomínám na tohle období rád. Prošel jsem zde pod rukama hodně trenérů a od každého jsem si něco vzal. Frýdek je klub, kterému přeji jen to nejlepší, třeba v budoucnu opět druhou ligu.“

V našem klubu působil i tvůj starší bratr Jakub a stále působí i mladší bratr Jan, který je brankářem v U15. Jste spolu v kontaktu a máš přehled o tom jak se jim daří?

„Ano, přehled mám. Občas zajdu i na zápas když mám čas. S klukama jsem v dennodenním kontaktu, i když se nevidíme, snažím se jezdit k nám domů co nejvíce to jde. Dojezdově to je necelá hoďka z Olomouce, což je fajn.“

Jaké jsou tvé fotbalové cíle a sny?

„Teďka nejblíže je to vyhrát pohár se Sigmou Olomouc. To by byl sen. Pak asi by se mi líbilo nějaké zahraniční angažmá a dostat se do seniorské reprezentace.“