Sláma: Postoupili jsme i díky té partě, co se mezi kluky vytvořila

Před sezonou stál před ním jasný úkol. Dovést svůj tým staršího dorostu společně se svým asistentem Radkem Pundou do nejvyšší dorostenecké soutěže. Teď si trenér Josef Sláma může zhluboka oddechnout, úkol se mu totiž povedl. Frýdecko-místecká U19 rozhodla prakticky o svém postupu několik kol před skončením celé soutěže. Rozhodující krok ale nakonec přišel až v předposledním zápase, kdy v domácím prostředí Valcíři porazili Přerov. Dorost Frýdku-Místku je tak znovu prvoligový.

„Před začátkem sezony jsem byl představiteli zdejšího klubu osloven, abych se do Frýdku vrátil a pomohl splnit nelehký úkol, a to postoupit se zdejší devatenáctkou do celostátní dorostenecké soutěže,“ začal s povídáním trenér Josef Sláma. „Dá se říct, že se náš tým budoval během celé podzimní části. Některé zápasy se nám tam podařily, některé zase ne. Asi nejhorší výkon jsme podali ale ve druhém kole ve Vítkovicích, kde jsme zbytečně prohráli. Kluky naštěstí porážka nesrazila, přišla vítězná série až do utkání s Třincem. Derby jsme doma prohráli těsně 1:2, čímž se náš soupeř od nás odrazil na čtyřbodový odstup. V té chvíli jsme měli k prvenství určitě dál. Soupeřům ale v závěru podzimu možná došel dech, nám se opět začalo dařit a podzimní část soutěže jsme zakončili na prvním místě s jednobodovým náskokem,“ vzpomíná na podzimní boje v MSDL Sláma.

Co se dělo během zimní přestávky? Posílili jste tým pro jarní odvetné boje?

Už během podzimu se podařilo do klubu zapracovat urostlého obránce Raymunda Hamšíka a z naší sedmnáctky se posunul nejlepší střední obránce v naší dorostenecké kategorii Michal Fukala. V té chvíli se vytvořil úžasný kolektiv, který na hřišti pak táhl za jeden provaz. V zimě se tedy náš kádr stabilizoval. Vstup do jara se nám opravdu vydařil. Klukům se podařilo vyhrát devět zápasů v řadě, kdy jsme možná inkasovali jen dvě nebo tři branky. Tým šlapal na jedničku. Jenže pak přišly drobné zranění, do toho všeho se přidaly přijímací zkoušky a rázem jsme z toho rytmu vypadli. Naštěstí jsme v té době měli výraznější bodový náskok. I tak to byly ale pořádné nervy.

Přesto jste předsezonní cíle naplnili a ligu pro Frýdek-Místek vybojovali…

A jsme za to všichni strašně moc rádi. Teď bych už jen chtěl popřát klukům, kterým skončil dorostenecký věk, aby se v mužské kopané uplatnili. Aby se jim hlavně vyhýbala zranění. No a těm klukům, co v dorostu zůstali, přeji, aby nemuseli mít obavy z toho, že by mohli v dorostenecké lize vysoko prohrávat. Podle mého názoru jsou tady dobří hráči, a já jim věřím.

Když zavzpomínáte… Který ten zápas byl pro váš tým v soutěži nejtěžší?

On byl každý ten zápas svým způsobem těžký. Asi nejtěžší byly vždy ty úvodní. Jak na podzim, tak i na jaře, kdy jsme například jeli na HFK Olomouc. Tehdy hodně pršelo a domácí vůbec nechtěli proti nám hrát. Já ale tehdy věděl, že kluci mají fazónu, takže jsem odložit zápas nechtěl. Naštěstí se hrálo a hráči pak duel jasně vyhráli. Takovým dalším velmi těžkým utkáním byla odveta v Třinci. Na střetnutí jsme se velmi pečlivě připravovali, v koutku duše jsem si moc přál, abychom tam vyhráli o dva góly. Což se mi nakonec splnilo.

Jaká byla parta v týmu, který jste dotáhl do první ligy? Cítil jste na hráčích v závěru sezony určitou nervozitu?

Určitě tam nějaké napětí cítit bylo, my se ale s kolegou snažili tým zklidnit. Působili jsme na hráče, aby si porážky až tak k srdci nebrali. Snažili jsme se také s hráči dělat individuální pohovory. Vše se nakonec podařilo i díky té partě, která se v šatně během sezony vytvořila.