Buček: Pozici jedničky vám nikdo nezaručí

V minulé sezoně restartoval profesionální kariéru v druholigovém Frýdku-Místku. Po sestupu Valcířů se ale fotbalový brankář Antonín Buček přesouvá do Znojma, kde se bude věnovat také trénování gólmanů. „Kariéru ještě končit nechci, za nabídku jsem rád,“ říká čtyřiatřicetiletý Buček, jenž prošel i Baníkem Ostrava a kluby v Kazachstánu a Polsku. Minulý pátek si v přípravě v dresu Jihomoravanů zachytal proti Zlatým Moravcům.
Co vás přilákalo do Znojma?
Po přestupu do Frýdku jsem myslel, že už tam zakončím kariéru, měl jsem smlouvu i na příští rok. V klubu se ale zatím pořádně neví, co bude dál, de facto jsem tam ani zůstat nemohl. Během rozhodování mi volal trenér Kalvoda a řekl mi své představy, které se mi líbily. Protože bydlím v Ostravě, poradil jsem se s rodinou, a rozhodl se, že půjdu do Znojma.
Jak jste skousával špatné výsledky Frýdku, se kterým jste sestoupili z druhé ligy?
Dvacet kol jsem chytal pravidelně a myslím, že výkony byly v pohodě. Pak ale přišel trenér Pulpit a s ním si moc lidí nesedne. Byla otázka času, kdy mě vystřídá. Týmově to nešlapalo prakticky od začátku sezony, v létě se tam každou sezonu mění hodně hráčů. Začátek jsme pořádně nechytli, po podzimu jsme měli osm vstřelených branek a s tím moc bodů získat nemůžete. Skoro v každém zápase jsme prohráli 0:1. Až ke konci jsme uhráli nějaké body, ale klima v klubu, i co se týče trenérů, bylo hodně na ostří nože. Sestup byl vyvrcholení všeho, bohužel. Někteří lidi si ho nezasloužili, ale s trenérem Pulpitem mužstvo moc zachránit nešlo. Předpokládám, že se s ním nikdy nesetkám, proto to říkám na rovinu.
Jste tedy rád, že přišla nabídka z druhé ligy a zůstanete v profesionálním fotbale?
Určitě jsem rád, že se mi trenér Kalvoda ozval. Profesionální fotbal je určitě něco jiného než třetí liga. Jsem ve věku, kdy ještě určitě nechci končit kariéru, takže jsem rád za takovou nabídku.
Znáte se s koučem Kalvodou dobře?
Nikdy mě netrénoval, teď je to poprvé. Ale díky tomu, že se ve fotbalovém prostředí pohybuju už pár let, jsme se vídali a známe se.
Klub vás angažoval i kvůli nedostatečným výkonům gólmanů v jarní části ligy. Jaká bude vaše pozice v týmu, když končí trenér brankářů Josef Hanzálek?
Výkonnost gólmanů ve Znojmě jsem moc nesledoval, ale pozici jedničky vám nezaručí nikdo. S Vlastou Veselým bojujeme o to, kdo bude chytat, já k tomu navíc budu i trénovat. Už mám nějaký věk a zkušenosti, částečně jsem trénoval už ve Frýdku a předtím i v Petřkovicích, takže mi bylo naznačeno, že povedu brankařské tréninky, včetně dorosteneckých. Nebudu vyloženě jen trenér gólmanů, kariéru nekončím, chci něco dokázat, ale jestli budu jednička nebo dvojka, to vám nikdo nezaručí. Ani Petru Čechovi nikdo v Arsenalu nezaručil, že bude jednička. Ukáže až čas.
Máte nějaké známé ve znojemské kabině?
Jediný hráč, se kterým jsem v juniorce Baníku Ostrava hrál, je David Helísek. Známe se patnáct let. Za dva dny jsem kluky poznal. Jsem komunikativní, takže myslím, že to bude v pohodě.
Jaké zatím máte dojmy z letní přípravy, která začala ve středu?
První den jsme se krátce rozcvičili a zahráli si. Čtvrtek už byl trochu kondiční pro kluky a odpoledne se běhalo. Začátky jsou o nabírání kondice, a jakmile se blíží sezona, už jde spíš o herní kvalitu, kombinaci a podobně. Teď je to docela dřina.
Líbí se vám zatím ve Znojmě?
Jihomoravský kraj mám hrozně rád, s rodinou sem často jezdíme. Před dvěma týdny jsme byli na kolech na Pálavě. Ve Znojmě jsem ale byl zatím jen jako hráč. Líbí se mi tady. Je to malé městečko s pěknou přírodou okolo.
Budete ve Znojmě bydlet, nebo dojíždíte z Ostravy?
Mám dvě malé děti. Dcera půjde čtvrté třídy, syn teprve do první, takže se mnou nemůžou být celý týden. Budu bydlet ve Znojmě, a když budou například dva dny volna, pojedu domů. Rodina za mnou přijede každý pátek a zůstanou do neděle. Z Ostravy je to jen dvě a půl hodiny, dá se to zvládnout. Když jsem hrál v Ústí nad Labem, jezdil jsem sedm hodin. To už je kus světa.
V kariéře jste si zahrál v klubech v Kazachstánu a Polsku. Co jste si z těchto angažmá odnesl?
Kazachstánu jsem se hodně bál. Rozhodly finance, upřímně říkám, že jsem šel za penězi. Měl jsem to lehčí, protože v klubu už hráli dva Češi. Neuměl jsem řeč, takže mi hodně pomohli. Tyto země jsou kulturně úplně odlišné. Začal jsem si vážit toho, co máme u nás v České republice. Všichni na ni nadávají. Ale naučil jsem se rusky a později i polsky, dalo mi to hodně zkušeností do fotbalového života.
Jaké máte zkušenosti s radikálními fanoušky v Katovicích?
Mají s nimi družbu fanoušci Baníku, kde jsem hrál. Přijetí bylo super. Ale když jsme prohráli jeden zápas, hned stálo tři sta našich fanoušků před šatnou a házeli po nás kameny. Prohra se tam neodpouští. Byla to divočina, po prohraném zápase jsme nemohli chodit po městě.

Zdroj: Moravskoslezský deník