Bývalý kapitán Valcířů hraje teď na Valašsku

V žácích Baníku Ostrava nastupoval s Miroslavem Matušovičem, jako hráč třetiligového Frýdku-Místku si v národním poháru zahrál proti Spartě Praha, se kterou tehdy Valcíři před deseti tisíci diváky senzačně remizovali 0:0 a padli až na penalty.
Po osmi letech strávených v nižších rakouských soutěžích se Lubomír Němec vrátil zpět na Moravu. Zkušený devětatřicetiletý fotbalista dodržel slib a zamířil za kamarádem Josefem Mikulou do Velkých Karlovic, kterým pomáhá v krajském přeboru Zlína.

Jak se vůbec zrodil váš příchod do Velkých Karlovic?
Každý rok mě do Velkých Karlovic lákal můj dlouholetý kamarád Josef Mikula, se kterým jsem také hrával druhou ligu ve Vítkovicích. Já mu slíbil, že až ukončím své angažmá v Rakousku, mé kroky povedou právě do Velkých Karlovic.

Co si od tamního angažmá vůbec slibujete?
Žádné zvláštní úkoly nemám. Chci být ještě platným hráčem a zápasy si hlavně užít.

Jak hodnotíte úroveň krajského přeboru Zlínska?
Úroveň vůbec není špatná. Hraje zde mnoho šikovných fotbalistů a zápasy mají svou kvalitu.

Osm let jste byl v Rakousku. Jaké jsou tamní nižší soutěže?
Za těch osm let jsem prošel kluby USV Furth, SV Würth Böheimkirchen, USV Raxendorf a USV Herrnbaumgarten. Hrával jsem soutěže Gebietsliga, 1. Klasse, 2. Klasse. Ve většině týmů většinou hrají minimálně dva cizinci, převážně tedy Češi a Slováci, takže jsem jich za tu dobu poznal hodně. V Rakousku se hraje důrazný fotbal a cizinci tomu mají dodat fotbalovost, kvalitu a zakončení.
V mládí jste prošel Baníkem Ostrava. Jak na působení ve známém klubu vzpomínáte? Kdo byl vašimi vzorem?
Do Baníku jsem přišel již v žákovských letech z mateřského klubu Frýdlantu nad Ostravicí. Začínal jsem s výbornými fotbalisty, jako byli Daniel Rygel, Miroslav Matušovič a jiní. Těch fotbalových vzorů bylo hodně, obdivoval jsem převážně technické hráče, jakými byli Ronaldinho, Kaká či Raúl.

Pak jste hrával za Novou Huť, Vítkovice. Vystřídal jste Vratimov či Frýdek-Místek. Kde to bylo nejlepší? Kde se vám nejvíce dařilo?

Za NH Ostrava jsem hrával ještě ve starším dorostu, poté ještě v dorosteneckém věku za FC Vítkovice a v devatenácti letech jsem již nastupoval za první tým Vítkovic, který hrál druhou ligu. Ve Vratimově jsem byl jen půl roku na hostování. Každé angažmá mi dalo hodně. Nejraději však vzpomínám na působení ve Frýdku-Místku, když jsme hráli MSFL. Tehdy tam byl úžasný kolektiv a my hráli krásné zápasy. Dařilo se nám také v poháru, když jsme dokázali například vyřadit Baník Ostrava nebo potrápit Spartu Praha. Před vyprodaným stadionem, na kterém se tísnilo deset tisíc fanoušků, jsme uhráli remízu 0:0 a vypadli až na penalty.

Litujete něčeho? Mohl jste dokázat ještě víc?
Na rekapitulaci ještě není ten pravý čas. Zeptejte se mě, až opravdu kariéru ukončím. (úsměv)

Jaký je váš recept na fotbalovou dlouhověkost?

Musím to zaklepat na dřevo, hlavně se mi vyhýbala vážná zranění. A také musím poděkovat své ženě, která jako zdravotní sestřička mě byla schopna vždy dát do kupy na další zápas, když byl nějaký zdravotní problém. Mimo fotbal, když byl čas, jsem se věnoval i jiným sportům jako tenis, futsal, plážový volejbal a jiné. Nyní chodím po horách a připravuji se na závod B7. Snažím se zapojovat všechny svaly a také pořádně protahovat. A hlavně mám pořád chuť.

Co vůbec říkáte na současný český fotbal? Chodíte třeba na ligu?

Na ligové zápasy nechodím. Byl jsem snad jednou na Baníku. Je to z toho důvodu, že jsem o víkendech býval v Rakousku a také že mnohdy ani není na co koukat. Chybí mi fotbalovost. Hráči jsou svázaní taktikou, bojí se hrát. Mohu říct, že snad jediná Slavia mě svým pojetím hry letos mile překvapila.

Rozhovor byl převzat z www.denik.cz