Bzirský: Na stadion to mám jen pár minut cesty

Martine, možná se před tebou už taková otázka v těchto dnech objevila, ale proč jsi dal nakonec přednost Frýdku-Místku před profesionálním druholigovým fotbalem?

Tak ono se to táhlo někdy od prosince minulého roku, kdy jsem chtěl s Vítkovicemi ukončit smlouvu, jelikož v klubu byly různé problémy, ať už s výplatami peněz, nebo s nejistotou, že by klub dále normálně fungoval. Proto jsem teď s novým trenérem, který tam přišel, řešil možnost, že ve Vítkovicích zkrátka skončím.

Měl jsi i jiné nabídky, než byla ta z Frýdku-Místku?

Ano, měl, ale bylo to víceméně dál od mého bydliště (Martin bydlí v Příboře). Až někdy v minulém týdnu se mi ozval pan Černaj s nabídkou, že má o mě zájem. Sedli jsme si společně a nakonec i domluvili. Na stadion to mám nějakých deset patnáct minut cesty, takže ta možnost odejít do Frýdku byla pro mě tou nejjednodušší.

Předpokládám ale, že ta vzdálenost od bydliště nebyla určitě tím rozhodujícím faktorem?

Tak vzdálenost asi ne, ale určitě i to svou malou roli v mém rozhodování sehrálo. O Frýdku vím, že se znovu pohybuje ve vrchních patrech tabulky, a já bych mu velice rád jakkoliv pomohl. Líbí se mi, že klub má ambice hrát co nejvýše.

Ve Stovkách jsi tedy nováčkem, můžeš se nějak v krátkosti našim fanouškům představit?

S fotbalem jsem začal ve Skotnici, odkud jsem pak ve třetí třídě přešel do Bílovce. Tam jsem hrával za žáčky a teď si vlastně vybavuji, že už tehdy o mě měl paradoxně Frýdek-Místek zájem (usmívá se). Já ale v šesté třídě dal nakonec přednost nabídce Sigmy Olomouc. Na Hané jsem zůstal i přes střední školu a zahrál si tam nejen za juniorku, ale chvíli si zatrénoval i s ligovým A týmem. Potom jsem si ale prodělal nějaké zranění s koleny a Sigma mě poslala na hostování do Mohelnice. Asi po roce se mi ozvaly Vítkovice, takže posledních dva a půl roku jsem hrál tam.

Když pomineme problémy, které ostravský celek bohužel potkaly, tak jak vlastně vzpomínáš na své poslední fotbalové angažmá?

Bylo to tam určitě fajn, hlavně na tom začátku. Měli jsme výbornou partu. Zažil jsem tam vlastně i hodně trenérů. Nejprve mě vedl trenér West, pak tam přišel pan Grmela a po něm Balcárek. Každý mi dal něco, na Vítkovice vzpomínám jen rád.