Literák: Druhá část sezony byla fantastická

Petře, kdyby vám někdo v zimě řekl, že v posledním kole budete hrát o přímý postup do druhé nejvyšší soutěže, asi byste jej považoval za bláhového?

To asi každý z kabiny. Myšlenky na přímý postup tam nebyly, vždyť jsme tehdy na první místo ztráceli propastných šestnáct bodů. Nikdo z nás tehdy neměl představu, že by se chleba lámal až v posledním kole. Cíl jsme měli ale jasný, chtěli jsme co nejdříve proniknout do první trojky. A to se nám podařilo.

Prohrou v Hlučíně nakonec Valcíři o postup přišli. Přesto, jako kapitán týmu, jak vlastně hodnotíte právě skončenou sezonu?

Tak ona se musí předně rozdělit na dvě zcela odlišné části. Je velká škoda, že v té její první polovině nebyly stejné plány. Možná by se pak vše vyvíjelo úplně jinak. O postupu, nebo spíš o snu postoupit, se začalo otevřeně mluvit až v zimě, a to bylo podle mě už hodně pozdě. Jinak naše druhá část sezony byla úplně fantastická, tam jsme prohráli jen jednou.

Přesně jak zmiňujete, prohrálo se pouze jediné utkání. V čem byla podle vás síla mužstva? Trenér Žižka řekl, že jednoznačně to bylo silou v kabině. Souhlasíte s ním?

Určitě s ním souhlasím. Celá kabina si neskutečně lidsky sedla. Ta parta je tady výborná, pro kolektivní fotbal vlastně velmi důležitá. V těch zápasech, kdy se nám opravdu moc nedařilo, tak šlo zkrátka poznat, že tou společnou vůlí a bojovností, to chceme na hřišti urvat. Mnohdy se rozhodovalo opravdu až v posledních minutách. Kdybychom nebyla taková parta, nikdy bychom těch výher nedosáhli.

Vy jste celé jaro odehrál na nezvyklém postu pravého obránce…

Tohle bylo pro mě spíš příjemné zpestření. Já na kraji obrany hrával někdy v době, kdy mi bylo nějakých dvacet let (smích). Trenér Žižka za mnou v zimě přišel a zeptal se mě, zda-li bych to tam nechtěl zkusit. Já se tomu nebránil. Na kraji jste přeci jen více ve hře. Opravdu mě to tam bavilo, byl to skvělý půlrok.

Slyšel jsem, že to byla údajně pro vás poslední sezona ve frýdecko-místeckém dresu. Je to pravda?

Řeknu vám to asi takhle. Kdyby se postoupilo do druhé ligy, tak by to určitě má poslední sezona tady byla. V tom jsem už byl pevně rozhodnutý, dokonce jsem věděl, kde pak budu chtít jít hrát. Vše se nakonec vyvinulo ale jinak. Teď si nechám do konce týdne čas na rozmyšlenou. Musím si sednout s vedením, zjistit jaké budou cíle, zda budou dopolední tréninky, a podle toho všeho se pak rozhodnu.

Mluvil s vámi už někdo z klubu?

Ano, bavili jsme se několikrát. Oni chtějí, abych tady pokračoval. Jak jsem ale už říkal, uvidíme, jaké bude mít vedení klubu plány a jak dokážu fotbal skloubit se svou prací (Literák je v osobním životě učitel na základní škole, pozn. red.). Já se další spolupráci vůbec nebráním. Ve Frýdku jsem už něco za ta léta zažil, těžko se mi bude zdejší fotbal a prostředí jen tak opouštět.

Na kterou sezonu, zápas, či jakoukoliv příhodu, budete ve své paměti jednou nejraději vzpomínat?

Ona to možná překvapivě nebude zrovna sezona, nebo konkrétní utkání. Mě se vždy vybaví hlavně ta parta kluků. Jak jsme se stmelovali, jak jsme společně jezdili na výjezdy. To bude to, nač budu jednou vzpomínat. Když se mě zeptáte na nějaký konkrétní zápas, ne, fakt si teď žádný hned tak nevybavím. Mě se totiž do myšlenek derou ta utkání, která nám vůbec nevyšla (smích). To se vám vryje do paměti tak nějak víc.

Měl jste za tu dobu, co jste ve Stovkách, nějakého oblíbeného spoluhráče?

Přímo že by oblíbeného, tak to asi ne. Já se snažil, a také i vycházel, s každým dobře. Je sice pravdou, že více se bavíme s kluky, kteří hrají kolem vás v obraně. Ale že bych ukázal na někoho konkrétního, to ani nechci. Ještě bych někoho naštval, že jsem si na něj nevzpomněl (smích).

Odpoledne se losuje nový ročník Moravskoslezské fotbalové ligy. Soutěž bude mít nově osmnáct týmů. Co na to říkáte?

Něco jsem už slyšel, tak zkrátka budeme mít v sezoně o čtyři zápasy více. Asi budeme hrát více utkání v týdnu, ale kdo hrál fotbal, tak ví, že je zábavnější hrát, než na tréninku drilovat.