Trenér U16 Kamil Raška: Na jaře byl vidět velký posun

Oproti podzimu posun na sedmou příčku, panuje se sezónou spokojenost?
Spokojenost se sedmým místem? Se sedmým místem přece nemůže být spokojen žádný sportovec, sport se přece dělá pro pocit vítězství, ne? (s úsměvem)

A teď vážněji, jak jsme zmínili už po podzimu, pro nás je v tomto věku nejdůležitější herní projev a výkon jednotlivých hráčů. A v tomhle byl oproti podzimu viditelný posun. Nicméně sedmé místo je asi skutečným vyjádřením naší výkonnosti v porovnání se soupeři v právě proběhlé soutěži.

Byl v něčem oproti podzimu výraznější rozdíl?
Pohledem statistiky jsme se zlepšili ve všech měřitelných činnostech – vyhráli jsme více zápasů, dali více branek a méně dostali. Už to samo o sobě vypovídá, že je viditelný posun ve výkonnosti. Kluci se už lépe adaptovali na dorostenecký fotbal a fyzická převaha soupeřů už nehrála takovou roli, jako na podzim. Už si s tímto aspektem naši hráči dokázali lépe poradit a naučili se využívat především své přednosti.

Na druhou stranu je pravdou, že týmům, se kterými bychom se chtěli minimálně rovnat, tzn. U16 Vítkovice, Opava, Prostějov a Třinec, těm jsme se vyrovnat ještě úplně nedokázali. To vidím jako další cíl, který před tímto týmem je.

I na jaře jste se prali se šíří kádru, dá se říct, že to nějakým způsobem tým zocelilo?
Když už jsme si po zimním soustředění lebedili, že máme počtem poměrně pěkný kádr (15 hráčů a 2 brankáře), tak nám po prvních jarních mistrácích na zbytek jara z důvodu nemoci či zranění vypadli hned tři hráči. Takže jsme měli najednou jen 12 hráčů do pole a když se pak někdo zranil, onemocněl nebo si plnil školní či rodinné povinnosti, měli jsme problém sestavit jedenáctku. V tom nám naštěstí vždy pomohli kluci z U17, za což jim ještě jednou děkujeme.

Nicméně tím v některých zápasech trochu utrpěla souhra a kompaktnost a v některých pak i možnost oživit mužstvo střídáním, jako např. v zápase se silnou Opavou, který jsme celý odehráli bez možnosti střídání.

Zajímavou záležitostí jistě je, že na jaře v útoku "řádil" brankář Adam Kavka. Jak se to přihodí, že se z gólmana stane kanonýr?
Souvisí to právě s tím úzkým kádrem. Adam byl (a věříme, že i stále je) velmi talentovaný brankář. V trénincích zapojujeme do přihrávkových cvičení i brankáře, protože po nich chceme kvalitní rozehrávku, a u Adama bylo vidět, že mu to s míčem jde náramně. Když jsme pak v některých kritických chvílích neměli na střídání už žádné hráče, poslali jsme do hry i „Kafeho“. A ten, když pak v zápase s Prostějovem vstřelil svou první branku, zjistil, že ti, co góly dávají, jsou slavnější než ti, kteří je dostávají. (s úsměvem) A oznámil nám, že ho už nebaví se válet v brankovišti, že chce raději střílet góly. (s úsměvem) A jde mu to viditelně dobře, když jich pak do konce jara nastřílel celkem sedm!

Na výborný podzim navázal Sebastian Šeba, který střílel branky nejen za U16, ale i za U17, jednu trefu měl z podzimu i za U18. Byl pro tým klíčovým hráčem?
33 vstřelených branek (a to na spoustu dalších branek ještě přihrál) hovoří za vše – ano, byl to pro nás jeden z klíčových hráčů. Jeho střelecký apetit byl úžasný. Ale... dovolím si ho i trošku zkritizovat – kdyby se stejnou chutí, s jakou se snažil v každém zápase vstřelit gól, i trénoval (a on ví, jakou měl tréninkovou účast), dovolím si říct, že by ten počet vstřelených gólů byl ještě vyšší. V některých situacích mu přece jen ještě chyběla určitá jistota a preciznost v zakončení, kterou do sebe hráč dostane jen pravidelným tréninkem a maximální snahou na něm. Před pár dny jsem se dozvěděl, že to chce zkusit v Baníku, a přestože jsem tuto informaci nedostal od něj, jak jsem kluky žádal, chci mu popřát, aby mu to vyšlo a v novém týmu se mu dařilo alespoň tak, jako u nás. Potenciál má obrovský.

Ale aby to nevypadalo, že jsme byli družstvem jen jednoho hráče – všichni členové týmu, počínaje Davidem Müllerem, který neskutečně vyrostl nejen co do výšky, ale i co do brankářského umění, přes Adama Březinu, ze kterého se stal základní kámen obrany, dále přes Filipa Klimeše jakožto správného kapitána, který nikdy nic nevypustí, až po druhého brankáře, nyní vlastně už kanonýra Adama Kavku, se snažili na sobě makat a udělali pokrok ve fotbalovém umění. A za to jsme rádi

Nelze nezmínit skvělou sérii osmi zápasů bez prohry, která se táhla od konce podzimu až do jara. Dá se říct, že to byla taková odměna za píli, dřinu a těžký začátek soutěže?
Každé vítězství je sladké a čím více jich je, tím lépe se pak trénuje i hraje. Ano, byla to pěkná série, ale taky jsme měli uprostřed jara sérii 6 zápasů, ze kterých jsme uhráli jediný bod, a to ještě na půdě posledního Vsetína. Navíc ty zápasy s těžkými soupeři přišly v období, kdy jsme se měli největší problémy s nedostatkem hráčů. Naštěstí jsme i tuto sérii prolomili a zbytek jara dokázali dohrát na vítězné vlně, včetně skvělého zápasu s Přerovem.