U16 / Raška: Důležitý je pro nás herní projev

Jaká je spokojenost s podzimem, co se týká umístění, ale především hry?
Po loňské účasti v nejvyšší žákovské lize a úspěších v předešlých žákovských ročnících může někomu 10. místo v dorostenecké divizi připadat jako propadák. Na druhou stranu, po průběhu podzimu, kdy jsme se ocitli skoro na chvostu tabulky, to zase pro někoho může vypadat jako solidní umístění. Ale abych pravdu řekl, já umístění moc neřeším. Tenhle ročník to má obrovsky složité, v podstatě jsme začali budovat nový tým a proto je pro nás nejdůležitější herní projev, kterým se mužstvo prezentuje.

Jak se tým vypořádal s posuny hráčů v dorosteneckých kategoriích směrem výše? Přišel o některé opory...
Nejen o některé, ale prakticky o všechny. Před minulou sezonou a v jejím průběhu přišel o 4 klíčové hráče (Šmiga, Rehwald šli do Baníku, Chalachan a Bongilaj ukončili kariéru), v létě pak odešel do Baníku i kapitán Jenda Šilák a Matěj Mikulenka se vrátil ke svému ročníku, aby mohl hrát žákovskou ligu. A po začátku podzimu byli posunuti do U17 Honza Marciňa, Filip Murín a Kuba Cempírek. To by zamávalo s každým mužstvem. Naštěstí se před sezonou podařilo doplnit stávající kádr, za což patří velké poděkování vedení mládežnického úseku Romanu Vojvodíkovi, Radku Šmídovi. A teď je na ostatních klucích, aby převzali zodpovědnost na sebe a ukázali, že i oni dokážou hrát fotbal a být vůdčími osobnostmi.

V soutěži se hráči často museli utkávat s o rok staršími soupeři. Jak moc velký to byl deficit?
Ono se to nezdá, ale v tomto věku jsou rozdíly ve fyzické vybavenosti mezi kluky obrovské. Zatímco někteří naši soupeři už vypadali jako chlapi, spousta našich by se ztratilo mezi žáky. (s úsměvem) Člověk se pak nemohl divit povzdechům kluků ve smyslu „proti těmto zlobrům se nedá hrát.“ (s úsměvem) Je to ale jenom otázka času, kdy začnou dospívat i oni, a na některých je to už znát, a pak se jim tyhle těžké souboje, které nyní podstupovali, a ve kterých si museli poradit s váhovým a silovým deficitem, budou hodit. Hodně se věnujeme posilování prostřednictvím tabaty, a když k tomu budou kluci přistupovat tak jako dosud, brzy se to projeví. A třeba už na jaře se budou soupeři divit. (s úsměvem)

Tým předvedl v řadě zápasů opravdu dobrý výkon, ovšem řekl bych, že mu často chybělo pověstné štěstíčko. Jak hráči snášeli, že byli mnohdy lepší, přesto však nakonec nebodovali? Napadá mě třeba zápas v Hranicích.
Na klucích byla psychická deka už v závěru loňského ročníku, kdy prohrávali jeden zápas za druhým. Pak se nám podařil začátek podzimu, kdy jsme po třech kolech měli 7 bodů, ovšem potom přišla série proher a psychika šla zase dolů. Snažili jsme se ale kluky pořád pozitivně motivovat a snad se nám to i podařilo, protože závěr podzimu už byl herně i výsledkově zase lepší.

Ovšem na štěstíčko se spoléhat nelze. K nějakému výsledku se vždy dojde jen tvrdou prací, zodpovědným přístupem a stoprocentním soustředěním v každém okamžiku. A to nejen v zápase, ale i na tréninku. A musím říct, že většina kluků to tak i vnímá a snaží se k tomu tak i přistupovat.

A když jsi zmínil Hranice, je pravda, že to byla nezasloužená porážka po skutečně povedeném výkonu, na druhou stranu jsme ale zase měli štěstí např. v zápasech v Kroměříži a ve Vyškově.

Velké pozitivum vidím v tom, že U16 se snažila prezentovat za každé situace kombinačním, ofenzivním fotbalem. Souhlasíte?
To je naším cílem. Chceme hrát kombinačně, být co nejvíce na míči. Máme technicky dobře vybavené hráče a teď už je jen potřeba, aby tyto schopnosti přizpůsobily dorosteneckému fotbalu, který je oproti žákovskému rychlejší a především tvrdší. Nechceme hrát nakopávanou, byť se to může zdát jako snadnější cesta k dobrému výsledku. Proto nutíme všechny, včetně brankářů, do rozehrávky a kombinace. Víme, že to přináší chyby a víme, že se to spoustě lidí, kteří naše zápasy sledují, nelíbí. Ale naše dospělé soutěže jsou plné rychlých a tvrdých hráčů, kteří ovšem mají problém přihrát a prosadit se v souboji jeden na jednoho. A fanoušci se diví... Ale třeba je to jen proto, že to v mládežnickém věku nezkoušeli, nebo nemohli zkoušet. Netvrdím, že naši kluci budou někdy hrát profi soutěže, ale aspoň se chceme pokusit z nich vychovat „fotbalisty“.

Jaké zápasy hodnotíte jako nejpovedenější?
Jak už jsem zmiňoval, povedl se nám začátek sezony, ale herně to nebylo ještě úplně ono. Velice dobrý zápas jsme odehráli v Hranicích, byť s chutí porážky. Ale nejpovedenější byl asi zápas s Vítkovicemi. Nejen proto, že se naše vítězství neočekávalo, vzhledem k tomu, že soupeř byl v tabulce první, ale hlavně pro předvedenou hru. A taky pro neustálou chuť a vůli po prohraném prvním poločase s výsledkem něco udělat. A pak jsme velice dobře odehráli i následující utkání s Havířovem, do kterého si kluci přenesli chuť po vítězství. Asi škoda, že nám podzim už skončil. (s úsměvem)

Které se naopak nevyvedly?
Jednoznačně nejméně povedené bylo utkání s Třincem. Tam jsme podali hodně špatný výkon plný individuálních chyb. A dále mě mrzí domácí porážky s Uničovem a se Šumperkem. To byly zápasy, ve kterých bychom měli uspět.

Vysoké porážky s HFK Olomouc, Prostějovem, tam jsme navíc odehráli většinu zápasu v deseti, a Přerovem byly především dané již zmiňovanou fyzickou převahou soupeře.

I když trenéři vždy neradi jmenují, koho byste na podzim zařadil mezi největší opory?
Jednotlivé zápasy si s kluky rozebíráme a hodnotíme jejich výkony, takže oni ví, co po nich chceme, a jak se jim daří naplňovat naše vize a očekávání. U hodně z nich šel výkon v průběhu podzimu znatelně nahoru, někteří naopak trochu za našim očekáváním zaostávají.

Nicméně 11 branek Sebíka Šeby ve 13 zápasech, + jedna za U18, určitě nelze nevyzdvihnout. Ale mohlo jich být určitě víc. (s úsměvem) Dále tři již výše zmiňovaní kluci (Marciňa, Murín a Cempírek) byli za své výkony odměněni posunem do vyšší kategorie.

A protože naše požadavky dokázal dobře pochopit a naplňovat Filip Klimeš, dostal se v závěru podzimu do velice dobré formy, a proto bych vyzdvihl i jeho.

Na jaké činnosti by měl tým zapracovat? V čem naopak byla na podzim jeho největší síla?
Budeme se v trénincích stále zaměřovat na zjednodušení a zrychlení práce s míčem. A navíc se budeme muset více zaměřit na obrannou činnost celého týmu. Dostáváme na náš vkus stále spoustu gólů, zejména po individuálních nebo taktických chybách.

Kluci jsou naopak velice dobře vybaveni individuální technikou, což je velkou zásluhou jejich předešlých trenérů. A taky kondičně jsou na tom velice dobře. Ale hlavně mají chuť se pořád zlepšovat, což je to nejdůležitější.