Vašíček: Ono je úplně jedno, kdo za nás gól dá

Vašku, když se ohlédneme za naším posledním domácím zápasem, tak jistě budete souhlasit, že se výhra nad Rýmařovem rodila hodně těžce…
Ten začátek utkání nebyl z naší strany až tak špatný. Jen tomu bohužel chyběl ten gól. Věřím, že kdyby tam v té chvíli padl, tak by se ten zápas vyvíjel určitě úplně jinak. Gól nepadl a náš výkon přešel do takého toho šeda a nebyl to z naší strany v první půli vůbec dobrý výkon. V kabině jsme si v půli pár věcí vyříkali a snad se naše hra pak zlepšila. Se štěstím jsme nakonec dali i toho góla, takže velmi důležitý zisk tří bodů.
Jak vám bylo v 10. minutě, kdy Dydowiczova dělovka skončila na břevně naší branky? Nezatrnulo vám v té chvíli?
Ale to víte, že zatrnulo. Já tu celou akci viděl z poloviny hřiště. V té chvíli by nám však stále zbývalo nějakých osmdesát minut hry. Věřím, že i kdybychom inkasovali, tak by se nám nakonec podařilo výsledek zvrátit na naši stranu. To štěstíčko při nás v poslední době stojí, i ta čtvrtá nula vzadu je docela dobrá vizitka. Akorát nás trápí ta hra dopředu, ta není přesně taková, jakou bychom si všichni představovali.
Vzpomněl jste čtvrtou nulu vzadu. Tentokráte asi o to cennější, jelikož v obranné čtveřici tentokráte chyběly stálice Petr Literák s Danem Bialkem…
Je to jen dobře, že máme tak široký a kvalitní kádr, že kluci, co šli místo nich, tak v pohodě zapadli. Chce to teď jen, aby se k té obranně připojila i naše útočná hra. Asi to potřebujeme vepředu více zklidnit.
Ono se ne nadarmo říká: „Kluci, udržte to vzadu na nule a my ten jeden ušmudlaný gól vepředu dáme“…
Ono se to tak sice říká, ale my bychom na tohle pořekadlo určitě hrát neměli (smích). My musíme hledět na sebe, těch gólů jsme mohli dát určitě více. Jen si vezměte, kolik tam těch šancí bylo. Já měl hned na začátku šanci, pak přišlo na začátku druhého poločasu Vencovo břevno (Mozolova rána z trestného kopu), Gomi (Gomola) měl docela čistou hlavičku. Ale jasné… kdybychom dávali všechny své šance, tak bychom asi nekopali ve Frýdku (úsměv). I z toho hlediska je super, že nám to tam přeci jen padlo, tři body se počítají a my se od nich musíme odrazit dál.
Pojďme přímo k vaší gólové situaci. Jak si ji vybavujete z vašeho pohledu?
My si říkáme už několikátý zápas, že jsme v soupeřově šestnáctce hodně silní ze vzduchu, tak ať tam kluci ty centry dávají jak na běžícím páse. Jenže teď je s prominutím vždy zadrbali a nic nám tam nechodilo. I proto si možná Vary (Varadi, pozn. red.) seběhl do křídla a zkusil naslepo poslat míč před jejich bránu. Míč se dostal ke mně a já jej chtěl ještě sklepnout Gomymu (Gomolovi). Nepořadilo se to však, ale znovu se ten balón dostal ke mně a tak jsem zkusil vystřelit. Padlo to tam, asi trochu i štěstí.
Na jaře jsme se střetli nejen s mužstvy z popředí třetiligové soutěže, ale teď i s týmy ze spod tabulky. Dá se takhle říct, na jaké celky se nám, nebo-li vám, hraje lépe?
Ono je to takhle těžké říct. I ta druhá česká liga je v tom docela specifická, tím, že jsou zápasy spíš bojovnější, než technické. My se nemůžeme ale ve své pozici koukat na to, s kým vlastně hrajeme. Musíme jít zápas od zápasu a postupně získávat stále body. Jinak to prostě nejde.
V prvním našem vzájemném rozhovoru jste řekl, že jste do Frýdku přišel s cílem dávat branky. Dal jste rozhodující gól v Kroměříži, teď váš gól rozhodl duel s Rýmařovem. S tím, předpokládám, panuje u vás asi spokojenost?
Samozřejmě, že jsem spokojen. Hlavní je, že to padá nám, tu nejde ani tak přímo o mně. Stejně jako dáme gól, tak je to práce celého týmu, stejné je to i u té nuly vzadu. Opět je to souhrnná práce mužstva.
Teď nás čeká nedělní dopolední zápas v Uničově. Máte k ranním začátkům nějaké výhrady, nebo je vám úplně jedno, kdy se utkání hraje?
(s rozvahou) Je mi to asi jedno, kdy se hraje. Jsme profesionálové, takže jestli hrajeme v deset večer nebo v devět ráno, je fuk. Musíme se na utkání připravit pořád stejně. Teď, než jsem se zranil, tak jsme hrávali se Sokolovem také ráno a problémy mi to osobně vůbec nedělalo.