Záložník Udinese Jan Kubala: Frýdek byl dobrá startovní čára

F r ý d e k-M í s t e k - Řada hráčů, která prošla mládežnickou základnou MFK Frýdek-Místek, buduje svoji kariéru nejen v předních týmech ČR. Michal Fukala například působí v Liberci, Tomáš Ostrák hraje rakouskou Bundesligu, Jan Kubala obléká dres italského Udinese. A právě s posledním jmenovaným z úspěšného ročníku 2000, který je odchovancem Valcířů a první fotbalové krůčky udělal ve Staříči, jsme uskutečnili velice zajímavý rozhovor nejen o jeho fotbalovém životě v Itálii.

Nad Stovkami již dávno zapadlo slunce a rozsvítila se světla, která ozařují umělou trávu. Přesto byl tréninkový ruch v pondělní říjnový večer něčím netradiční. V rohu hřiště totiž trénovala známá tvář. Odchovanec Valcířů Jan Kubala byl na skok v České republice a "volný" čas využil k individuálnímu tréninku právě v místě, kde strávil výraznou část mládežnické kariéry. To byla samozřejmě vhodná příležitost si se záložníkem italského Udinese Calcio popovídat.

V Itálii se řeší fotbal 24 hodin denně

Co to s tebou dělá, když jsi jdeš zatrénovat na Stovky? Jaké to v tobě vyvolává pocity? Je tam nějaká nostalgie?
Určitě je, vrací se mi vzpomínky, když jsem začal ve Frýdku-Místku trénovat, co všechno jsem tu prožil. Když se dívám, jak rodiče chodí doprovázet malé kluky na trénink, tak se mi vybaví, jak jsem, tak chodil s rodiči i já. Jsou to pěkné vzpomínky.

Když jsi zrovna ve Frýdku, speciálně pak ve Stovkách, zastavují tě lidé, ptají se, jak se máš, jak ti to v Itálii jde?
Zastavují, především tedy známí. Bavíme se hlavně o fotbale, co je nového a tak. Spíše v Itálii je větší zájem. (s úsměvem)

JAN KUBALA

První fotbalové krůčky udělal ve Staříči, již brzy se však přesunul do Stovek. Ve Frýdku-Místku působil sedm let, vyhrál s ním v roce 2015 například prestižní Nike Cup, aby v létě roku 2016 přestoupil do Baníku Ostrava. Zde strávil pouze sezónu, jelikož si jej v roce 2017 výhledlo italské Udinese Calcio, kde devatenáctiletý fotbalista také aktuálně působí.

Je v Itálii fotbal větší téma?
Určitě, fotbal je v Itálii národní sport, řeší se tam 24 hodin denně. Je pořád v televizi, v novinách. I na stadionu se většinou nebaví o ničem jiném než o fotbale.

Jací jsou italští fanoušci na severu Itálie? Na jihu je to hodně živelné, když přijel kdysi dávno Maradona do Neapole, nemohl ani vystoupit z auta. Jak je to v Udine?
Na severu je to klidnější. Fanoušci samozřejmě chtějí, aby se vyhrávalo, ale když se zrovna nedaří, tak nejsou takoví, že by týmu dělali nějaké zle. Jsou v pohodě. Na jihu je to o něčem jiném, přemýšlí o fotbalu jinak, řeší jej více emocemi, je to pro ně život.

Poznávají tě už v Udine lidé na ulici? Zastavují tě?
Jo, je to pěkné, potěší to, jsem za to rád. Třeba, když jdeme do restaurace, tak nám lidi pomáhají. Ví, že jsme fotbalisté, jsou na nás milejší. (s úsměvem)

Takže nějaké podpisy už jsi rozdal?
Už jsem nějaké rozdal, hlavně po utkání. Podpisů je dost, hlavně pro ty malé, kteří se na nás koukají.

Trénink se nebere na lehkou váhu

Honzo, očekávaná otázka, kdy bude kýžený první start za A-tým v lize?
V přátelských zápasech jsem už nastoupil, ale čekám na ten první ligový. Už jsem byl čtyřikrát na lavičce, ale trenér mě na hřiště neposlal.

Jací to byli soupeři?
Například Inter Milán na San Siru.

Tak to musel být velký zážitek...
Je to super, když vidíte, že se na vás dívá 80 tisíc lidí. Je to úplně něco jiného. Vyvolá to ve vás emoce, kam až jste došel.

San Siro, Inter Milán, až 80 tisíc fanoušků, to se musí rozklepat kolena?
To je asi jen v té hlavě, jak se vejde na hřiště nebo když se rozcvičuje, tak to opadne. Je to i o zvyku. Samozřejmě je ale úplně jiný rozdíl, když je někde 80 tisíc a někde 15, třeba na Baníku, i když atmosféra je tam skvělá.

Tebe vedl ještě nedávno v A-týmu Igor Tudor. Nyní ale hledá Udinese nového trenéra a spekuluje se o dalším bývalém slavném hráči Gennaru Gattusovi. To by bylo asi hodně zajímavé?
Už jsme se o tom s klukama bavili. Uvidíme. (s úsměvem). Mně se líbí asistent trenéra (Luca Gotti pozn. red.), co nyní vede tým. Byl tam i s minulým trenérem Tudorem. Myslím, že by mohl trénovat i on, ale myslím si, že ani nechce být hlavním trenérem.

Hodně se v Česku diskutuje, co je ve fotbale špatně, proč se nedaří tak, jak se dařilo dříve. Itálie vs. Česko. Co je ve fotbale v Itálii jinak?
Podle mě je rozdíl hlavně v přístupu, kluci v Itálii ví, co chtějí. Je to už odmala. Fotbal berou opravdu vážně, neberou trénink na lehkou váhou. Na tréninku se úplně smát nemůžeme...Sledoval jsem trénink tady, kluci se smějí, je to takové uvolněnější. V Itálii se chtějí kluci ukázat, chtějí více. Ale je to můj názor, někdo to může vidět jinak.

Spousta hráčů, co hrála v zahraničí, říká, že tréninky jsou o hodně náročnější. Ty jsi v jednom z nedávných rozhovorů říkal, že to až tolik rozdíl není.
Úplně rozdíl to není. Spíše je to ve stylu tréninku. V Česku je to takové spíše uvolněnější, fotbal se hraje více. V Itálii se klade větší důraz na taktiku.

Levý záložník, to jest v Udinese tvůj post, občas i obránce. Vyhovuje ti?
Hraju levého záložníka v pětičlenné záloze, což mi vyhovuje. Občas se to mění na levého obránce. Samozřejmě, když mě trenér dá na levé křídlo do útoku, tak mi to také nevadí, není to úplně něco nového, už jsem to hrál.

Bývalý spoluhráč z Frýdku-Místku Tomáš Ostrák, hraje také v zahraničí, konkrétně rakouskou Bundesligu. Nedávno dal první gól za muže v mistrovském utkání. Hecujete se někdy kamarádsky?
Nějak se nehecujeme, ono na to ani není moc času. Tomáš se koncentruje na tréninky a fotbal v Rakousku, já tady. Když se potkáme, třeba ve škole, protože chodíme do stejné, tak samozřejmě vše probereme a popovídáme si.

V Udine nejsi z českých fotbalistů sám, působí zde i Tonda Barák. Baví se ale i ostatní hráči o českém fotbale? Teď je to asi aktuálně Slavia, která hraje v Lize mistrů i s Interem Milán...
V Udine hraje Ilija Nestorovski (Slovácko, Viktoria Žižkov pozn. red.), který působil i v Česku. Takže to občas probíráme, samozřejmě taky s Tondou Barákem. Ale, že by to bylo nějak speciálně, to ne.

Na Frýdek vzpomínám rád

Pojďme zase na chvíli k Frýdku-Místku. Na co nejraději vzpomínáš s odstupem času?
Na hráče, trenéry, kamarády, byli jsme tu dobrá parta. Poslední dva roky byly super, sedli jsme si. Docela dost jsme toho dokázali. Rád na to vzpomínám.

Co ti Frýdek přinesl do fotbalové kariéry?
Dal jsem si do hlavy, co chci dokázat, to je důležité pro každého. Když kluk trénuje už čtyřikrát týdně, tak by měl přemýšlet, jestli by to chtěl dělat na nějaké úrovni a pokud ano, měl by k tomu tak přistupovat. Protože čtyřikrát týdně chodit na trénink, aby kluk nevěděl, jestli vůbec chce hrát fotbal, je podle mě ztráta času. Už v mladém věku by měl přemýšlet, jestli to bude brát vážně nebo jestli to bere jen jako relax.

Byl Frýdek dobrá startovní čára?
Myslím, že ano. Jak jsem zmiňoval, dařilo se nám, měli jsme dobré podmínky, nemůžu si stěžovat. Dokázali jsme vyhrát třeba Nike cup.

Ty už jsi to tak trochu naznačil v předchozích odpovědích, přesto se ale zeptám. Máš nějakou radu, kterou bys dal mladým Valcířům, aby třeba jednou mohli oblékat dres Udine jako ty?
Jak už jsem zmiňoval, srovnat si v hlavě, jestli chtějí brát fotbal vážně nebo ne, protože to je základní kámen úspěchu. Pokud kluk nebude chtít nebo to dělá jen jako zábavu a nepracuje na sobě, tak je to zbytečné. A nepolevovat, když má třeba špatné období. Musí stále pokračovat a pilně pracovat. Mě se třeba ve Frýdku stalo, že jsem měl období, kdy se mi nedařilo. Dostal jsem se tam, kde jsem, protože jsem to nevzdal a pořád na sobě pracoval. Takže je to o hlavě a disciplíně.

Jak jste chvíli v Itálii, tak je kafe droga

Už nevím, kde to bylo, ale četl jsem, že jeden fotbalista v rozhovoru zmínil, že chtěl hrát dobře fotbal proto, aby za sebe mohl jednou hrát ve Fifě? Ty také hraješ rád Fifu. Nepřemýšlel jsi tak v nadsázce někdy?
Abych pravdu řekl, nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ani mě to nenapadlo. Fifu hraju relaxačně, s klukama si občas zahrajeme, ale že bych přemýšlel, jestli budu ve Fifě, to ne. (s úsměvem)

A opět na závěr zpět k Itálii, samozřejmě nemůžu nezmínit jazyk. První slůvka, které hráči v cizině pochytí jsou většinou ta peprnější. Jak si to měl s italštinou ty?
Podle mě, a říkali mi to i učitelé italštiny v Česku, je italština lehký jazyk na naučení. Vždy je to ale o tom, jestli se to naučit chcete. Já jsem se třeba nikdy speciálně italštinu neučil a vše jsem to pobral, když jsem chodil na tréninky. Italštinu jsem slyšel každý den, a takhle jsem se to naučil.

A ty peprnější slovíčka?
(smích) Tak samozřejmě se to hned pochytí. Ale to je i v Česku, když přijde nějaký cizinec, jak jsi zmiňoval.

Zmiňoval jsi, že tě fanoušci ve městě poznávají, zastavují, co děvčata? V Itálii jsem nikdy nebyl, je rozdíl mezi děvčaty tam a tady?
Holky v Itálii jsou takové aktivnější, rády chodí večer na akce. Jsou takové živější. (s úsměvem)

Už tě nějaká italská slečna zkusila "sbalit"?
To já si hlídám. (s úsměvem)

Rozhovor Jana Kubaly pro irozhlas.cz

Itálie, to je samozřejmě také dobré jídlo, co si dáváš v Italii k jídlu nejraději?
Samozřejmě těstoviny. Těstoviny jsou číslo jedna a hlavně kafe. Když jsem byl v Česku, tak jsem moc kafe nepil, v Itálii jsem začal. Jak jste chvíli v Itálii, tak je potom kafe droga. (smích)

Kdybys mohl nějaké jídlo čtenářům doporučit?
Je toho více, v Itálii jsou například i skvělé ryby. Ale určitě těstoviny pomodoro, což jsou rajčatové těstoviny s parmezánem.

TOPlist